18. září 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: V podání Jana Smejkala jsou informace jen písmena

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Z výstavy Jana Smejkala. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z výstavy Jana Smejkala. | foto: 8gallery

PRAHA V pražské 8gallery vystavuje po Janu Knapovi další reemigrant, který se vrátil téměř po padesáti letech z Německa. Dílo Jana Smejkala je známé především u západních sousedů a v Nizozemsku, kde má své galeristy a kde je zastoupen v několika sbírkách.

Smejkalovy malby vycházejí z jednoho jasného konceptu, on sám ale o nich jako o konceptuálních nerad mluví. Jde o rastr slov na monochromním pozadí – autor slova sbírá permanentně přímo ze života. Neustále u sebe nosí štos papírových lístků, na něž si zaznamenává (i při řízení auta) slova, která potkává: výstražné nápisy, názvy firem, ulic, obchodů, hotelů či reklamní nápisy. Na papírky zaznamenává drobnými kresbami i momentky z okolí a prezentuje je jako nepřístupné kartotéky uzavřené ve vitrínách.

Dnes devětašedesátiletý malíř začal studovat na pražské umprum u Františka Muziky, dostudoval pak ve Frankfurtu počátkem 70. let – v době, kdy podle něj být umělcem nic neznamenalo. Nebyl to ani jeho cíl, šlo spíš o jakýsi autentický a nezávislý způsob života. Počátky jeho tvorby jsou spojené s konceptuální monochromní malbou, aby si osahal aktuální dějiny umění. Pro jeho umělecký i osobnostní vývoj bylo důležité mít možnost vidět, co se na západě v umění dělo, a být svobodný. Emigrantský problém nikdy nepocítil, před ničím neutíkal, jen volil svůj způsob života. Prošel různými zaměstnáními, dělal v továrně, obchodě i reklamce.

Z výstavy Jana Smejkala.


Práci a pracovní dobu pak aplikoval do svých osmihodinových kreseb, které vytvářel nepřetržitě v ateliéru či na ulici. Kresby byly ovlivněné situací, diváky i únavou. Zjistil, že po čtyřech hodinách se struktura kresby měnila.

Obrazy s použitím nápisů nelze ale nazývat v žádném případě lettristické. Písmena nejsou znaky a nemají dekorační funkci. Co Jana Smejkala zajímá, je kromě vizuality písma spíš vytváření nových pseudofilozofických celků a čekání na kouzlo nechtěného. Nápisy si Smejkal přetváří do obrazů podle vlastních asociací, plátna popisuje ze všech čtyř stran, postup psaní si stanoví dopředu nebo se nechá ovlivnit procesem malby. Písmo a slova použil i na projekty bez pláten – popisuje celé stěny, automobil, stoly… Jde o nekonečný ortodoxní příběh, který sice vzniká podle určitých pravidel, ale nikdy není plánovaný, nikdy umělec neví, co ho v jakém prostředí potká a co nakonec vznikne. Obrazy mohou mít podobu humorného vzkazu, surrealistického nonsensu nebo právě sofistikovaného vědeckého pojednání.

V rafinované instalaci v jedné místnosti prezentuje Smejkal v 8gallery obrazy s bílým písmem na černém pozadí – písmo výrazně zmenšil, rukopis ukáznil a nechal promluvit mezery. Plátna umístil do hran nástěnných výklenků, aby porušil estetiku rovnováhy a vyvolal pocit nestability. Nechybí ani malý monument vyskládaných kreseb proložených skly ve výloze galerie, takže vznikl minimalistický třpytící se kvádr s utajeným poselstvím. Ukázka nových obrazů se skládá také z několika pláten bez písma, pouze s nasprejovanými ploškami barev, měkce rozpitými.

Z výstavy Jana Smejkala.
Z výstavy Jana Smejkala.

Není bez zajímavosti, že autor spolu se svou ženou provozují dnes už virtuální galerii Bleibtreu, která nabízí především díla zahraničních autorů, ale i českých. Z pohledu této letité zkušenosti a především velkého přehledu o uměleckém dění si Jan Smejkal velké iluze o svém vystavování nedělá: „Obchod je jediná kontinuita v dějinách umění. Umění se prodávalo dřív, než existovaly jeho oficiální dějiny. Význam umění se měnil, ale obchod je trvalý stav. Nemusí se krýt s tím, co je v umění důležité, ale může mít na jeho vývoj vliv.“ To je připomínka situace, že výstavy, od nichž možná očekáváme příliš, vznikají především z obchodních důvodů.

Jan Smejkal

8gallery, Praha, do 19. 10.

Lenka Lindaurová, výtvarná teoretička
  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz