RECENZE: Ve jménu Evropy, ale… Kultura politických plakátů je stále živá

Může být poučné a svým způsobem i zábavné prohlížet si propagandu z éry nacismu či komunismu s vědomím, že ty ideologie jsou již bezzubé a vládou totality nehrozí.

Jenže to neplatí tak úplně, jak dokládá výstava v Českém Brodě (má pokračovat až do května, a je tedy velká šance, že ještě bude dost příležitostí ji zhlédnout). Podlipanské muzeum v září po rekonstrukci obnovilo provoz a připravilo expozici převážně politických či společenských plakátů zastupujících časové rozmezí zhruba let 1880 až 1960.

V kolekci jsou zastoupeny plakáty upozorňující na velké společenské události té doby. Od premiér z éry počátků Národního divadla přes Všeobecnou jubilejní výstavu či císařský manifest Mým národům (mobilizace a počátek první světové války) až po politické i kulturní tání éry Chruščova a Novotného. Ale jak už to v podobných případech bývá, těžiště expozice spočívá v plakátech z éry nacismu a komunismu. Jenže k bizaru to má dost daleko.

Do rubriky bizar by snad šlo počítat vyhlášku generála Blaskowitze z 15. března 1939 (nacistická okupace, vznik protektorátu) s textem: „Rozkas pro Obyvatele! Na rozkas Votze a nejvršiho Prezidenta německe Armady prevzal sem v zemi česke s nešnim dnem celou moc.“ Bizarní čeština, ale bizarní je i zkomolenina slova vůdce. Votze (dnes psáno spíše Fotze, leč výslovnost je stejná) je totiž vulgární německý výraz pro ženský pohlavní orgán. Jak to mohlo projít?

Nicméně třeba plakáty se jmény popravených za heydrichiády, které na výstavě zastoupeny nejsou, by do rubriky bizar řadit rozhodně nešlo. Fakt, že výstava neukazuje plakáty s přímými genocidními prvky okupace, přináší jistou výhodu. Ukázky „běžné“ propagandy dokládají, jak se její jazyk – pokud jde o oslovení mas, působení na city a emoce – může v jistých aspektech uchovávat.

Třeba v důrazu na „Evropu“. „Celá Evropa by byla bývala ztracena…“, stojí na jednom plakátu. „Říše vítězí pro Evropu“, čteme na jiném. Navzdory vědomí, že paralely s dneškem působí absurdně, jako by tu zaznívalo cosi povědomého. Nebo ve strašení východem – tehdy komunistickým a barbarským Sovětským svazem, nyní barbarským agresivním Ruskem. Celé to shrnuje titulek dobového plakátu: „Zničení sovětského barbarství ve prospěch evropské svobody a míru.“ Pro jistotu dodejme, že je z roku 1941.

Určité asociace probouzejí i některé poválečné plakáty. A opět. Ne ty bizarní, varující před kulaky („Kulak je nejzavilejší nepřítel socialismu. Nevěř mu!“). Ale například plakáty zdůrazňující, od čeho neblahého nás cesta ke komunismu a orientace na Východ uchrání: „Máte své zkušenosti z doby Rakouska-Uherska, z let 1918–1939, z doby okupace“, stojí na plakátu přesvědčujícím o výhodách národních výborů. Tedy na plakátu ještě ze třetí republiky, ne z éry komunismu.

Což chtě nechtě připomene argumenty, které jsou stále živé třeba v sociálních médiích. Argumenty strašící Západem coby tím, který nás v roce 1938 zradil a teď nás kolonizuje skrze odvody dividend či restituce. Ano, kultura politických plakátů a jejich propagandy, ať už na papíře, či v digitální podobě, je stále živá.