Planeta se ohřívá, národy se stěhují, mládí mizí v nenávratnu, lidé nečtou a nedaleká jaderná elektrárna může kdykoliv vybuchnout. Kdo vidí svět v takto optimistické perspektivě, snadno zapadne do party přátel, kteří si na chatu u vody přijeli zopakovat narozeninovou oslavu jedné z účastnic. Tehdy jí bylo pětadvacet, dnes o deset víc, a jeden dávný večer před kinem, kdy se základ party dal dohromady, už je vzdálený celých dvacet let a stává se pomalu mýtem.
Oslavenkyně Mitzi, kterou tehdy noví přátelé vytáhli z ničivého prostředí, je hvězdou party; ztrápený spisovatel Juhanna, který s ní dlouho chodil, jí má stále plnou hlavu, i když na nynější oslavu dorazil coby partner Ully, s níž čeká dítě. Živelný Härde, kterého je všude plno, dodává partě energii, ale dovede být i pěkně obtížný. Zdánlivě nejsilnější osobností je Veronika, která v partě odjakživa tahala za nitky; teď má nakročeno k úspěšné akademické kariéře, a co víc: na chatu ji přivezl její nový partner hydroplánem – a není to nikdo jiný, než úspěšný švédský seriálový herec Mikael (kterého hraje opravdový úspěšný švédský herec Christian Hillborg, známý například z krimiseriálu Most).
Ovšemže nic není takové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kráska Mitzi trpí depresemi, jako ostatně prakticky všichni přítomní, a o žádnou oslavu nestojí. Z nevinné konverzace navíc vyplyne, že onehdy dávno chtěla vlastně chodit spíš s Härdem než s Juhannou... Ukáže se pochopitelně, že minulost není nikdy tak dávná, aby nedokázala pořádně zamíchat s přítomností. Proudy alkoholu i pravidelné návštěvy sauny akcelerují procesy, které dokážou všechny staré i nové známé ještě překvapit.
„Odmítání stárnutí a touha po bezstarostném mládí, jež však ve skutečnosti nikdy neexistovalo, mne fascinuje. Myslím, že všichni jsme současně několika různými verzemi sebe sama a potřebujeme nostalgii pro návraty ke svým bývalým identitám,“ říká o svém filmu režisérka Jenni Toivoniemiová.
Víkend na chatě je velmi zábavná, a přitom rozhodně ne povrchní studie pětatřicátníků, kteří jsou v některých ohledech teprve na startu, ale zároveň už prožili tolik krachů a zklamání, že si připadají pomalu u konce. Režisérčin pohled je neúprosný, byť ve výsledku také shovívavý, a dokonce povzbudivý. Inteligentně napsané postavy získávají plasticitu také díky vynikajícím a přirozeným hereckým výkonům. S životem poznamenanými finskými účastníky bolestivě kontrastuje švédský superman s dokonalou muskulaturou a hollywoodským úsměvem, pojatý s přiměřeně dávkovanou mírou ironické nadsázky; i on se ale ukáže být komplikovanější a křehčí, než by se mohlo zdát.
Děj omezený jediným prostředím a rytmizovaný přirozeným plynutím společného víkendu je bohatý díky teskně věrohodným příběhům, které do něj vplouvají z minulosti a nacházejí zde své pokračování. Na malé ploše se režisérce podařilo vytvořit komplexní mikrosvět s vlastní dojemnou historií, poznamenaný nedorozuměními, křivdami a nevraživostí, čelící nejisté budoucnosti a zároveň pořád ještě propojený láskou a přátelstvím. Víkend na chatě je ideální „festivalový“ filmový zážitek pro toto léto bez festivalů; v české distribuci jej dokonce díky podivné situaci uvidíme dříve než sami Finové.
VÍKEND NA CHATĚFinsko, 2020 Režie: Jenni Toivoniemi Premiéra 25. 6. |