Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Zázraky na atletickém oválu. Zátopek běží v divadle Minor o život

Když nemůžeš, tak přidej. Osud Emila Zátopka v loutkovém provedení. foto: DIVADLO MINOR

PRAHA - Premiéra hry Jana Jirků Zá-to-pek! v Divadle Minor se trefila do dnů vzrušených diskusí o velikosti a významu osobností, které opustily náš svět.
  18:00

Inscenace, která je v podstatě životopisným pásmem o našem největším sportovci, je určena dětem od osmi let. Autor a režisér v jedné osobě publikum rozhodně nehodlá hladit po srsti, výrazný akcent na svinstva minulého režimu dodává divadelně hravému celku náladu poněkud pochmurnou. Jirků ostatně už v Minoru zpytoval nesnadná historicko-politická témata, například v inscenacích Hon na Jednorožce (2009) či Lipany (2016). Také má za sebou pozoruhodný projekt Vajgl v českobudějovickém Jihočeském divadle, který se týkal tamního monstrprocesu v padesátých letech se třemi rozsudky smrti.

Boty, které zaostávají nebo se předbíhají

Jeviště zpočátku dynamizují rychle či pomaleji utíkající protagonisté Johana Schmidmajerová, Václav Jelínek, Bořek Joura, Karel Kratochvíl a Ondřej Nosálek, zatímco další z herců – Gustav Hašek – simuluje počínání lajnovače. Tento sportovní zřízenec začne mladým běžcům vyprávět příběh o Emilu Zátopkovi. Všichni si nasazují paruky, převlékají se do kostýmů (většinou sportovních) a z ďábelského tempa těchto aktivit v dynamické podívané nevyjdou, hrají mnoho postav, Zátopka si krátce „vystřihnou“ všichni, později se v jeho roli usadí Bořek Joura. V hutné zkratce absolvujeme porod osmého dítěte – našeho hrdiny – paní Zátopkovou, kradení hrušek sousedovi, učení u Bati, vojnu v epizodě s přihlouplým majorem alkoholikem, později i první důležité vítězství v cizině nad věhlasným finským běžcem Heinem. K zobrazení lehkoatletického soupeření jsou použity poměrně rafinované výtvarné prostředky, o kvalitu této složky inscenace se postarali scénograf Jakub Kopecký a kostymérka Andrea Králová.

Atletický ovál jako dolů se spouštějící rekvizitu lze divákovi servírovat horizontálně i vertikálně, po běžeckých drahách vodí herci dvojrozměrné figurky, pohyb nohou usnadňují loutkám „pomocná“ kolečka. Poprvé tato scénografická vymoženost zaboduje při jednom z nejpůsobivějších výjevů, kdy se na scéně objeví první a vlastně jediný Zátopkův trenér, Jan Haluza (Gustav Hašek). Škoda že jeho nelehký osud po únorovém puči 1948 je naznačen v jevištní realizaci poněkud nejasně. Obludnost režimu pak ztělesňují dvě skutečné obludy, herci mají na krku připevněny obrovské, odpor vzbuzující celohlavové masky. Dojde, jak jinak, na námluvy s pozdější manželkou Danou (Johana Schmidmajerová) a hlavně na slavnou olympiádu v Helsinkách 1952. Jsme svědky také toho, jak statečně se Zátopek zachoval, když nechtěl odletět bez kádrově nevhodného kolegy Stanislava Jungwirtha (Ondřej Nosálek), svým pevným postojem hodně riskoval.

Při evokaci slavných běhů na deset i pět kilometrů je opět oživen zmíněný atletický ovál, boj naznačuje i předbíhání či zaostávání bot (herci je mají na rukách), při vertikální aplikaci oválu pak boj olympioniků evokují pohybující se světýlka. Danin vítězný hod oštěpem je měřen „napříč“ publikem, ostatně pětikilometrový souboj atletů rozpohybují protagonisté kolem celého hlediště – a při jeho výrazné elevaci to vůbec nemají lehké. Zlatá medaile za maraton je pouze zmíněna, další Emilův osud pak poznamenají události v tehdejším Československu, jakými jsou naděje jara 1968 a Zátopkův podpis pod dokumentem 2000 slov, příjezd sovětských tanků a snaha režimu vymazat běžcovo jméno z národního povědomí. Když pak, vyhozený z armády, pracuje u studničních vrtů, vyhledá ho jeho bývalý sportovní rival a přítel Alain Mimoun z Francie. Tomu teprve Emil líčí, jak běžel a prožíval onen slavný helsinský maraton. Dojemný i nadšeně vzpomínkový výstup však poněkud ruší příliš groteskní pojetí permanentně udiveného muže ze Západu.

Důležitou složkou jevištního dění je živá kapela, která především při líčení stěžejních závodů podmalovává sportovní vzrušení tak podmanivě, že publikum (a myslím, že nepůjde jen o to premiérové) po vítězném protržení pásky opakovaně tleská. Moravské kořeny sportovního hrdiny připomínají variace na lidovou píseň V Zarazicách krajní dům.

Minor připravil múzickou inscenaci, i když pro ty nejmladší může být velkým soustem. Ale je to vždycky lepší než děti podceňovat.

JAN JIRKŮ A KOLEKTIV: ZÁ-TO-PEK!

JAN JIRKŮ A KOLEKTIV: ZÁ-TO-PEK!

Scénář a režie: Jan Jirků

Dramaturgie: Iva Kopecká

Scéna, loutky, masky: Jakub Kopecký

Kostýmy: Andrea Králová

Divadlo Minor, premiéra 6. 10.

Autor:

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč