Zmenší se naše problémy, když zmenšíme náš svět? Pro amerického režiséra a scenáristu Alexandera Payna je Zmenšování prvním vykročením mimo žánrové teritorium hořkosladkých komedií. Úvodní hypotetickou otázku se totiž se spoluscenáristou Jimem Taylorem rozhodl otestovat „v praxi“ a natočil tematicky široce rozpjatou komedii s množstvím realizačně náročných trikových scén.
Protagonistou filmu, odehrávajícího se v blíže neurčené budoucnosti, je fyzioterapeut Paul Safranek (Matt Damon), kterého zaujme objev norských vědců schopných zmenšit člověka na necelých 13 centimetrů. Menší velikost znamená menší spotřebu a větší šanci na záchranu planety před ekologickou katastrofou. Zatímco jeho nemocná matka nechápe, proč se lidé chtějí zmenšovat, když nedokážou ani vyléčit všechny nemoci, Paul je možností stát se členem komunity malých lidí nadšen. Znamenalo by to pro něj krom jiného zlepšení sociálního statusu, neboť příslušník střední třídy je ve světě s několikanásobně nižšími náklady boháčem.
  |
Trvá dalších deset let, než hrdina, který před blížícími se padesátými narozeninami konečně splatil studentskou půjčku, dojde k definitivnímu rozhodnutí nechat se zmenšit. Vedle neuspokojivé finanční situace a neschopnosti naplnit svůj potenciál (původně chtěl být chirurgem) jej k nezvratnému kroku přesvědčí rozhovor se zmenšeným kamarádem, podle něhož člověk podstoupením procesu možná nezachrání svět, ale rozhodně pomůže sám sobě. Od dotyčného Paul zároveň dostává tip na Leisureland: rozsáhlý, bohatě zalidněný ministát s plným servisem pro pidilidi.
Paulovu manželku Audrey (Kristen Wiigová) ovšem moc netěší, že by měla zbytek života strávit sice v relativním blahobytu, zato velká jako hračka pro psy. Teprve po svém zmenšení hlavní hrdina, již dost ponížený tím, že mu bylo oholeno celé tělo a vyměněn chrup, zjišťuje, že se k němu Audrey nepřipojila a ponechala si svou původní velikost. Paul uvěřil, že bude díky zmenšení šťastný. Ve skutečnosti přišel o partnerku, čeká jej osamělý život v rozlehlém rodinném sídle a vykonávání frustrující práce v call centru. Stal se z něj zbytečný člověk.
Stejně jako předchozí Paynovi hrdinové, také ten nejnovější bude muset přijmout, že v životě selhal nikoliv kvůli nepřízni osudu, ale vlastní vinou. Paul představuje prototyp průměrného Američana – muže velmi komfortního, nespokojeného a přesvědčeného, že se musí změnit svět, nikoliv on sám. Autorům filmu slouží za podobný pokusný subjekt, jakým jsou laboratorní myši, které vidíme v úvodní scéně. Nejdříve zkoumají, jak se dokáže adaptovat na zmenšený svět, později do jeho života vpouštějí srbského překupníka Dušana (Christoph Waltz) a vietnamskou disidentku Ngoc Lan Tran (Hong Chau), reprezentující odlišnou kulturu, společenskou třídu i mentalitu.
RECENZE: Nejtemnější hodina. Gary Oldman zdobí umně naleštěný pomník |
Paul po většinu filmu jedná podle toho, co mu poradí někdo jiný, opakovaně se snaží zbavit zodpovědnosti za své činy, myslí vždy předně na osobní blaho a až do posledních minut filmu se sám sebe snaží přesvědčit, že pasivním přijímáním vnějších podnětů naplňuje vyšší poslání. Postrádá schopnost potlačit vlastní ego a vidět problémy z odstupu. Uniká mu, že důležitý není on sám a jeho cesta, ale lidé, které na ní potkal, což jeho manželka, očividně zakládající osobní štěstí více na vztazích s rodinou a přáteli, věděla již v okamžiku, kdy se jej rozhodla opustit.
Mysli globálně, jednej lokálně
Payne se ovšem coby liberálně smýšlející humanista svému nepoučitelnému hrdinovi s mnoha charakterovými vadami nevysmívá. Snaží se pro něj najít pochopení. Počínání postav zasazuje do širších geopolitických souvislostí, aby mohl vedle krize středního věku tematizovat také mravní úpadek západní společnosti, odvíjející se právě od nevšímavosti jednotlivců jako Paul. Tomuto záměru odpovídá struktura vyprávění, jež přepíná mezi globální perspektivou a individuálním hlediskem, i žánrová proměnlivost filmu.
Osvědčený narativ o hrdinovi pomalu směřujícím k prozření tak doplňuje pestrá paleta motivů, z nichž by mnohé vystačily na samostatný film. „Měli by malí lidé mít stejná práva jako ostatní, když neodvádějí stejně vysoké daně?“ zamýšlí se například štamgast v hospodě, kde se Paul s manželkou loučí s velkým světem. Vybídnutí k hlubší diskusi nad právy menšin (a posléze také nad sociální nerovností nebo devastací životního prostředí) sice není postavami ani filmem vyslyšeno, ale nadnesené problémy jednak odrážejí hrdinovo vlastní hledání životního smyslu, jednak pomáhají pochopit myšlenkové podloží, díky němuž se dnes uzavření do výrazně ohraničeného světa mnohým jeví jako nejlepší řešení.
Lze spekulovat, zda byla celá sci-fi „nadstavba“ nezbytná, zda pro tvůrce nešlo především o způsob, jak postavy rychleji postavit před dilemata, která chtěli řešit. Byť třeba dlouhá sekvence zachycující jednotlivé fáze zmenšovací procedury přináší některé z nejvydařenějších vizuálních gagů, o hlavním hrdinovi nám mnoho nového neprozrazuje. Payne s Tailorem jako kdyby se zejména v prostřední části filmu nedokázali rozhodnout, zda se chtějí víc věnovat postavám, nebo vytěžovat bohatý komediální potenciál zmenšeného světa, jehož nezvyklé proporce si postupně stejně jako Paul přestáváme uvědomovat. Třináct centimetrů se stává novou normou, úžasný svět nepoznaných možností zevšedňuje.
Jakkoli by propojení existenciální a trikové komedie se sociopolitickou a ekologickou satirou mohlo být hladší, zásluhou herců, zvládajících lehčí i vážnější polohy, častého střídání prostředí a zmíněného měnění perspektiv film obstojně drží pohromadě a přes svou nestřídmou stopáž nenudí. Nezapomenutelný je zásluhou přesného komediálního timingu zejména Christoph Waltz, rozšiřující svou galerii neodolatelných padouchů se silným přízvukem.
Zmenšování chce stejně jako předchozí filmy Alexandera Payna satirizovat americký životní styl, trochu nás dojmout a poučit o hodnotách, na kterých opravdu záleží. Díky probleskům černého humoru a ambivalentnímu vyznění mnoha scén přitom nepůsobí sentimentálně a falešně. Otázky ohledně stavu a směřování dnešní společnosti klade s neotřelou směsí naléhavosti a ironického nadhledu, takže je radost jim nejprve naslouchat a poté o nich ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků přemýšlet.
Zmenšování USA, 2017 Režie: Alexander Payne |
