Jiří Fajt (*1960)Historik umění, bývalý ředitel starých sbírek Národní galerie. Přednáší na univerzitě v Praze a v Berlíně. Autor řady výstav, např. Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV. či Karel IV., císař z Boží milosti. |
Jiří Fajt byl do čela Národní galerie vybrán už v roce 2010, tehdy jej však ministr Václav Riedlbauch do funkce nakonec nejmenoval. Právě z výsledků tehdejšího konkurzu ale vyšla ministryně Alena Hanáková, když Fajta v posledních chvílích svého působení na ministerstvu do čela Národní galerie ustavila. Proti jejímu postupu se zvedla vlna kritiky.
Sám Jiří Fajt si uvědomuje, že šlo o problematický krok: "Načasování rozhodně nebylo ideální. Ale já těžko můžu hodnotit jednání paní ministryně. To rozhodnutí udělala ona, ne já," řekl v rozhovoru pro LN. "Co se týče mého mandátu - upřímně si myslím, že o jeho síle mluví především to, že jsem už v roce 2010 uspěl v jednom z nejpřísněji nastavených výběrových řízení, kdy se na mém jmenování shodla komise složená z odborníků uznávaných jak v Česku, tak v Evropě. A to poměrně výrazně," dodal.
Obsazování postu ředitele NG je podle Fajta v Česku nepřiměřeně zpolitizované: "V této míře to není v západních demokraciích běžné. A to je něco, co musí skončit, protože to celou instituci ničí a neumožňuje jí to pracovat na tom, co je jejím hlavním posláním, tedy pečovat o svěřené sbírky, rozšiřovat a představovat je veřejnosti."
Fajt, který má počátkem srpna jednat s novým ministrem kultury Balvínem o svém setrvání ve funkci, nastínil i své záměry, pokud se na místě ředitele udrží: "Stát má povinnost seoNárodní galerii starat, je to jedna z národních instituci. Na druhé straně se ale nemůže stát pouhou černou dírou na peníze. Mým úkolem je, aby galerie za veřejné finanční prostředky odváděla odpovídající hodnotu - pořádala atraktivní výstavy, odpovídajícím způsobem rozšiřovala sbírky a stala se respektovanou vědeckovýzkumnou institucí, která bude vzdělávat a esteticky kultivovat, kam se ale bude chodit i jen tak za zábavou."
Už je načase nabídnout atraktivní výstavy
Zároveň si je podle svých slov vědom, že Národní galerie má problémy s finančními prostředky: "Galerie je zásadně podfinancovaná a já bych očekával, že pokud stát chce, aby se proměnila, musí k tomu vytvořit odpovídající podmínky. Připomněl bych pozitivní příklad České filharmonie, kde se takovou změnu podařilo šťastně nastartovat. Podobný proces čeká i Národní galerii. Stát musí pokrýt veškeré její provozní a mzdové náklady. A v obou polohách je co vylepšovat. Jinak ale vnímám financování vlastní odborné činnosti. V minulosti se hodně argumentovalo tím, že nejsou peníze na velké výstavy, a proto je nemůže galerie pořádat. Tak to ale přece nestojí! Národní galerie si musí být schopna odpovídající prostředky obstarávat jinde, musí mít vícezdrojové financování; pokud k tomu ovšem bude mít státem jasně dané a hlavně funkční předpoklady."
Do Prahy by se podle jeho plánu měly dostat například i velké putovní výstavy, za nimiž musejí nyní zájemci dojíždět do jiných evropských metropolí: "Je třeba začít mluvit o tom, jak Národní galerii proměnit ve vyhledávanou zastávku velkých výstav, jak ji oživit nejen prezentací vlastních sbírek, ale i významných děl z jiných světových galerií. Musí se z ní stát živá a návštěvnicky přátelská instituce, o které se bude hovořit ne proto, že její ředitel něco někde řekl, ale proto, že uspořádala pozoruhodnou a intelektuálně inspirativní, ba dokonce provokativní výstavu a že její odborní pracovníci udělali významný vědecký objev. Ztracený kredit jí musíme vrátit co nejdříve."
"Praha - potažmo Česká republika - má obrovský potenciál," míní Fajt. "Jednak je tu řada vynikajících nadaných uměleckých osobností, jejichž práce musí být prezentována také na mezinárodní scéně. A za druhé v Čechách žije velké množství kulturymilovných lidí, potenciálních galerijních návštěvníků, kterým už je načase nabídnout atraktivní výstavy i v domácím prostředí."
