Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

I bez hvězd dokázala dobrá hudba na festivalu Respect zvednout publikum na nohy

Kultura

  17:00
Jedenadvacátý ročník největšího českého festivalu world music Respect se tentokrát zcela obešel bez hvězd, které zasahují i do jiného žánru, jaké tu hrály v minulosti. A přesto na již tradiční dějiště, rozlehlou louku na Výstavišti u Bruselské cesty, nepřišlo o nic méně návštěvníků.

Respect 2018: Orlando Julius foto: Tomáš S. Polívka

Symbolem toho, že na Respectu funguje skutečný respekt, je třeba i takový formální detail, že nad akcí převzali záštitu Karel Schwarzenberg a Adriana Krnáčová, jinak představitelé zcela rozdílných politických proudů. Což jistě nemá smysl přeceňovat, ale sympatické znamení to je. I kdyby se všichni ti, kteří mají vůči „multi kulti“ jen slova pohrdání, na hlavu postavili.

Nad žánry

Už bylo řečeno, že letos nebyla v programu hvězda, kterou by znali i na world music nespecializovaní posluchači z jiných souvislostí, jako byl např. před dvěma lety etiopský Mahmoud Ahmed anebo vloni mezinárodní Balanescu Quartet. To ovšem vůbec neznamená, že by se zde nahrála hudba sdělná a žánry všemi směry překračující.

Třeba hned závěrečný blok celého festivalu, který v neděli večer patřil legendě nejen nigérijské, ale celoafrické hudby Orlandovi Juliovi, jehož doprovodila skvěle našlápnutá, o generaci mladší britská kapela The Heliocentrics. Tato sestava, v níž pětasedmdesátiletý frontman řádil se svým saxofonem jako mladík, by mohla vystoupit na festivalu jakéhokoli typu, stejně na jazzovém jako na rockovém, a svou energií, africkými rytmy a nezlomnými funky figurami by smetla leckteré globální hvězdy.

Ty, kteří rádi sledují hráče na „divné nástroje“ a mají také rádi žánrové přesahy, muselo zaujmout vystoupení, jež naopak nedělní program zahájilo. V duu se zde sešel Valentin Clastrier, virtuos na niněru, jejíž skřípavý zvuk máme spojený hlavně se středověkou hudbou, s holandským klarinetistou a sopránsaxofonistou Stevenem Kampermanem. Přestože umělci upozorňovali, že jejich produkce vychází z hlubokých lidových kořenů, výraz dua připomínal spíš freejazzové hledání – ale i nacházení.

Třetí nejvýraznější „crossover“ letošního Respectu přivezl izraelský hudebník Dudu Tassa se skupinou The Kuwaitis, jehož známe z loňských Colours of Ostrava. Zpěvák a kytarista s iráckými kořeny nastoupil na pódium v podstatě coby rocker a jeho výborně zaranžované vystoupení, v němž hrály úlohu i smyčce, mělo hluboký tah a vlastně i rozměr svébytného „písničkářství“.

Na Výstavišti samozřejmě zněla i další „přesahová“ hudba, její interpreti ale ne vždy patřili v kontextu letošního ročníku Respectu k nezapomenutelným. To se týká například Izraelce Yossiho Finea, jistě nezpochybnitelného kytarového virtuosa, užívajícího ve své hře zajímavý čtvrttónový systém, který se ale dost utápěl v sebevzhlíživosti svých instrumentálek. Anebo egyptské trojice Islam Chipsy & E.E.K., kde dvě bicí soupravy sice rozjely nekompromisní bubenickou smršť a jejich spoluhráč ji doplňoval syntezátorovými frázemi, celé to bylo ale až příliš prvoplánové, s jen malou nadsázkou „diskotékové“.

Vzhůru na nohy

Z bohaté nabídky je třeba zmínit ještě dva, sdílenou energií vlastně zcela opačné bloky, které zastupovaly hudbu skutečně kořennou, nijak zvlášť upravenou pro ucho evropského posluchače. Jedním z těchto bloků celý festival v sobotu začal: íránský zpěvák Alireza Ghorbani prezentoval hudební polohu súfijské poezie s nejen málokdy slýchaným hlasovým mistrovstvím, ale hlavně s pocitovou vroucností, jež vydatně překonala introvertnost plně akustického doprovodu na lidové nástroje.

Skupina Bakolo Music International, byť oslabena o svého na poslední chvíli onemocnělého frontmana, pak provedla uvolněnou, hybnou a vůči posluchačům velmi vstřícnou podobu konžské rumby. A nebylo to zdaleka jediné vystoupení, které zvedlo polehávající publikum na nohy.

Autor:

Rodinný dům 7+1
Rodinný dům 7+1

Kroměřížská, Zdounky, okres Kroměříž
5 000 000 Kč