Richard Novák a Schola Gregoriana Pragensis v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

K oslavě 85. narozenin Richarda Nováka uspořádal Český spolek pro komorní hudbu koncert ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Vystoupil na něm oslavenec s písňovým programem z díla Jaroslava Křičky, Vítězslava Nováka, Gustava Mahlera, Hugo Wolfa, Richarda Strausse a v přídavku Roberta Schumanna. Richard Novák zpíval jejich písně všechny zpaměti v naprosté koncentraci a souznění se stejně vytříbenou interpretací Jaroslava Šarouna jako klavírního partnera.

Dědeček mládí v plné svěžesti
I v pětaosmdesáti Novák zpívá tak, že jeho věk je přidaným bonusem jeho pěveckého umění – zraje jako víno. Při poslechu jeho nádherně vyrovnaného a plně znělého basu se zdá být samozřejmé a zároveň neuvěřitelné jeho mistrovství klidných držených tónů, pozvolných crescend i decrescend, nádherná deklamace a srozumitelnost zpívaného slova. Přitom se k tomuto umění dopracovával s houževnatou vytrvalostí a riziky skrze mnohými zatracovanou pěveckou metodou forte, plného hlasu, jak ji od Artura Melocchiho převzal jeho profesor brněnské konzervatoře Jiří Wooth.

Richard Novák - koncert k 85. narozeninám.

Byl to krásný večer – s osobností, která hluboký basový obor pozvedá k výšinám, z nichž se může rozhlížet a právem se těšit, čím českou operní krajinu obdaroval. Jeho recitál byl i intimní výpovědí o intenzitě Novákova setkávání s písní. Toto vyznání odměnilo hlediště Dvořákovy síně vřelým potleskem. Na oslavě Novákových narozenin tak byli těmi nejvíce obdarovanými posluchači.

Hold Richardovi Novákovi k jeho jubileu vzdal také Supraphon, který vydal na dvojalbu jednak sadu operních árií a na druhém kompaktním disku písně. Převážně studiové operní nahrávky s orchestrem brněnské opery zejména ze 70. let pod taktovkou Františka Jílka mohou jen výběrově představit tu obrovskou šíři repertoáru více než 150 rolí, které Richard Novák obsáhl především ve svém domovském, brněnském divadle, kde působí od roku 1961 a kde spoluvytvořil právě Jílkovu významnou éru. Mozartův plebejský Leporello vedle Musorgského vladaře Borise Godunova, Smetanův komicky ješitný Kecal vedle pokrytecky přísného kněze Grigorije Bohuslava Martinů, Straussův nabubřelý baron Ochs vedle Rossiniho patolízalského doktora Bartola, králové, rychtáři, konšelé, bohové, ale i ďáblové, žalářník, chmelař, vysloužilec, švec, kostelník nebo kmet – taková byla plejáda rolí, které Novák vytvořil.

CD s písněmi Hugo von Wolfa na slova Edurarda Mörikeho, Labutí zpěv Franze Schuberta a Severní noci Jaroslava Křičky neopomíjí cyklus, k jehož interpretaci Novák tak výrazně přispěl - kompletní Dvořákovy Biblické písně v orchestrální verzi s PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Tomáše Hanuse živě z Rudolfina v roce 2001.

Nahrávka má název „portrait“. K tomu, aby byl skutečně výstižný, je škoda, že na něm úplně chybějí árie z oper Bedřicha Smetany, jejichž basové role, včetně vyhlášeného Kecala, měl Novák ve svém repertoáru kompletně. A i když je pěvecké mistrovství Richarda Nováka součástí kompletů Prodané nevěsty, Čerta a Káči, Rusalky, Lišky Bystroušky, Výletů pana Broučka, Osudu, Z mrtvého domu nebo Řeckých pašijí, můžeme zde vedle bilanční zpovědi Revírníka postrádat právě další Janáčkovy a Martinů opery v jeho znamenité interpretaci.

Richard Novák - koncert k 85. narozeninám.

Richard Novák se stal letos také držitelem Ceny Antonína Dvořáka, kterou udílí Akademie klasické hudby, pořadatel festival Dvořákova Praha, a vzdává tak hold umělcům s vkladem nejen do dvořákovské interpretace, ale i propagace a popularizace české hudby. K jejímu udělení tehdy Novák řekl: „Dvořák ze sebe nikdy nedělal nic mimořádného a přitom byl mimořádný.“ V plné míře to platí i pro něho. Je výjimečnou osobností, ve svých úctyhodných 85 letech stále aktivní se svým nezaměnitelným charismatem třebas dnes už jen v menších rolích.

V posledním brněnském nastudování Julietty Bohuslava Martinů (2009-2011) vytvořil Richard Novák roli Dědečka mládí. Označení této role vystihuje pozici Richarda Nováka na naší pěvecké scéně – je nestorem svého oboru a přitom srší neuvěřitelnou energií, která je příslibem a příkladem, že stárnutí nemusí být procesem postupné ztráty sil, ale naopak, zúročením celoživotní zkušenosti.

Schola Gregoriana Pragensis nabídla až příliš uhlazený středověk
Nejrůznější prezentace během letošního roku velkolepých oslav Karla IV. předváděly hmotné architektonické, výtvarné nebo literární památky z období, které díky tomuto panovníkovi znamenalo kulturní rozkvět českých zemí. FOK ve své koncertní řadě staré hudby přinesl program, ve kterém předestřel umělecký žánr, který dnes můžeme jen s větší či spíše menší mírou autenticity pouze rekonstruovat - hudební život té doby. Karel IV. byl velmi inteligentní panovník a patrně měl k hudbě pozitivní vztah. Pokud je známo, tak aktivně sice na žádný hudební nástroj nehrál, ale zpíval. Průvodcem po dnešním názoru na praxi provozování duchovní i světské hudbě doby Karla IV. byl soubor u nás navýsost povolaný - Schola Gregoriana Pragensis pod vedením svého uměleckého vedoucího Davida Ebena. Ke spolupráci přizvali další specialistku na hudbu středověku – Barboru Kabátkovou, která se uplatnila nejen jako sólistka, ale i jako hráčka na gotickou harfu. Koncert živě replikoval jen s malými odchylkami nahrávku, kterou pod názvem Carolus IV. vydal loni Suprahon.

Schola Gregoriana Pragensis

Stává se dnes dobrým zvykem, že před koncerty, ale i operními představeními, se mohou zájemci od dramaturgů nebo přímo účinkujících umělců dozvědět víc o programu, který uslyší, a nahlédnout tak „pod pokličku“ vzniku skladeb i jejich interpretace. V případě hudby 14. století, která dnes nepatří do běžného povědomí, byla taková „exkurze“ žádoucí tím spíš, že ji vedl David Eben, jeden z našich největších odborníků na tento úsek hudebních dějin. Zájemců bylo tolik, že se do zákristie kostela sv. Šimona a Judy ani nemohli vejít. Napjatě sledovali Ebenovo povídání o hudbě, se kterou se Karel mohl setkávat za svého pobytu ve Francii zejména ve vícehlasých motetech Giullauma de Machauta, který vstoupil do služeb jeho otce Jana Lucemburského jako sekretář. Eben vylíčil také nádheru obřadů ve svatovítské katedrále, jejíž prestiž jako duchovního centra pozvedlo povýšení na arcidiecézi. Připomenul Karlův mimořádný zájem o sbírání relikvií – z jejich vystavování během zvláštního svátku Kopí a Hřebů se stala velká atrakce, při které nechyběla ani hudba se speciálním chorálním repertoárem, jehož ukázky zazněly na koncertě. Oblast duchovní hudby pak rozšířily ukázky ze slovanské liturgie, které připomněly Karlovo založení Emauzského kláštera k pěstování slovanské liturgie. Specifický hudební ráz měla podle Davida Ebena hudba pěstovaná na Karlově univerzitě jako centra, kde se soustřeďovaly podněty z různých zemí, jak je na koncertě reprezentovala nejen hudební hříčka kombinující pravidla latinské gramatiky s teologickými myšlenkami, ale i duchovní i milostné písně. Světskou hudební vrstvu reprezentovala dvorská lyrika s nejznámějšími písničkami na český text – Otep myrhy a Dřěvo se listem odievá. Ebenův zasvěcený výklad i koncert symbolicky uzavřela hudba vztahující se k velikonočnímu vzkříšení.

Barbora Kabátková

Koncert potvrdil, že Schola Gregoriana Pragensis u nás skutečně patří k interpretační, ale i badatelské špičce v oblasti středověké hudby. Chorály i vícehlasá moteta zněly v kultivované zvukové vyrovnanosti. Při vší velebnosti pocty Karlu IV. jako králi a císaři, by ale posluchač čekal, že to Schola Gregoriana v té světské hudební vrstvě „rozbalí“ a dá i nějakou hospodskou odrhovačku Karlovy doby. Bylo to až příliš ušlechtilé, jakkoliv to u Šimona a Judy znělo výborně a publikum ve zcela zaplněném hledišti bylo nadšené. Oživení produkce flétnou Jakuba Kytlíčka nebo bubínky Jakuba Ebena bylo milé, ale k navození té drsnější stránky středověku to nestačilo.

Inspirace na dny příští
Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští. Záznam představení Národního divadla v Mnichově z 16. 5. 2016. Osoby a obsazení: Walther von Stolzing (Jonas Kaufmann), Eva (Sara Jakubiak), Hans Sachs (Wolfgang Koch), Veit Pogner (Christof Fishesser), Kunz Vogelgesang (Kevin Conners), Konrad Nachtigall (Christian Rieger), Sixtus Beckmesser (Markus Eiche), Fritz Kothner (Eike Wilm Schulte), Balthasar Zorn (Ulrich Ress), Augustin Moser (Francesco Petrozzi), Hermann Ortel (Friedemann Röhling), Hans Schwarz (Peter Lobert), Hans Foltz (Christoph Stephinger), Ulrich Eisslinger (Stefan Heibach), David (Benjamin Bruns), Magdalena (Okka von der Damerau), ponocný (Tereq Nazmi). Sbor a orchestr Bavorské státní opery řídí Kirill Petrenko. Připravil a uvádí Jindřich Bálek. Český rozhlas Vltava sobota 12. listopadu 2016 19:00 h.

Štefan Margita Gala 60. Slavnostní galakoncert k životnímu jubileu. Dirigent Robert Jindra, režie, scéna a světelný design Daniel Špinar. Dále účinkují Eva-Maria Westbroek, Simona Houda-Šaturová, Dagmar Pecková, Josef Moravec, Jiří Brückler. Orchestr Národního divadla. Národní divadlo, neděle 13. listopadu 19:00 h.