Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Rivalové: když Niki Lauda bojoval s Jamesem Huntem o titul i život

Kultura

  7:00
Ve filmu Rivalové Ron Howard popisuje soupeření mezi závodníky Formule 1 Nikim Laudou a Jamesem Huntem, především sezonu 1976, v níž zápasili o mistrovský titul. Jeho dílo je příkladem řemeslné hollywoodské kompetence – v dobrém i ve zlém.

Rivalové - v autě i v životě. foto: Reprofoto

Největší předností Howardových Rivalů – alespoň z perspektivy muže určitého věku – je, že nestojí v cestě vzpomínkám. Oživují chvíle klukovského zaujetí, kdy se ze zpráv ve sportovních rubrikách novin budoval svět obydlený mytickými hrdiny v kombinézách plných sponzorských log. Připomene dávno zapomenutá jména: Clay Regazzoni, no ovšem. Jody Scheckter, jak jsem jenom mohl... A s nimi jako by se na chvilku vrátil i úžas, jež kdysi budila. Svět Formule 1 dávných let vypadá "jako živý".

Na tom obraze ale není znát výrazný autorský rukopis, pohled, cítění, jež by k sobě přitáhly pozornost natolik, aby se divák přestal zaobírat sám sebou. Při vší barevnosti a zvučnosti, profesních kvalitách mi Rivalové trochu připomínali nevybarvenou omalovánku, kterou si jeden musí dotvořit sám.

Rivalové

USA/UK/Německo 2013
Režie: Ron Howard
Hrají: Daniel Brühl, Chris Hemsworth
Premiéra 3. 10.

Příběh rivality Nikiho Laudy a Jamese Hunta je pro film ideální. Má dva snadno typizovatelné a velmi protikladné hrdiny. Na jedné straně chladně kalkulující, o správnou životosprávu dbající, necitlivý a ani trochu sociálně zdatný Rakušan Lauda (Daniel Brühl). A proti němu impulsivní Anglán s andělskou tvářičkou, přírodní talent, který nic moc neřeší, je často pod vlivem všeho možného, obklopený proměnlivou sestavou krasavic.

V jejich střetu jde nejenom o zisk titulu, často taky o život. A vyvíjí se velice dramaticky, je nerozhodnutý do poslední chvíle, ovlivňují jej nejenom dispozice hlavních postav, ale také intriky, zásahy "vyšší moci" – selhání stroje, déšť a především děsivá Laudova bouračka, jež změnila závodníkovu tvář a kvůli jejímž následkům závodník po svém nečekaném návratu absolvoval několik závodů ve velikých bolestech.

To vše v Howardově filmu je. Ne špatně, ale ani ne výrazně dobře – tak nějak. Režisér v Rivalech potvrdil pověst tvůrce jaksi spolehlivého, schopného doručit hollywoodský standard, v němž to ovšem inspirací zrovna nejiskří.

Scénář Rivalů napsal Brit Peter Morgan, uznávaný autor filmů založených na skutečných událostech (Královna, Duel Frost/Nixon), který už vytvořil jedno sportovní drama ze 70. let fotbalový snímek Damned United. V Rivalech osvědčil schopnost psát docela svižně, jednoduše postavy charakterizovat. Značně problematické a plynutí filmu narušující jsou ale ty pasáže, v nichž se chce dotknout nějakých spodních a temnějších proudů nebo formulovat obecnější pravdu.

Silné téma ničí polopatický přístup

Často to skončí u značně "papírových sentencí", které film docela rozhodí. Ano, zdrojem fascinace publika automobilovými závodníky v dané době jistě bylo to, že ti muži se dotýkali smrti, která si mnohé z nich taky předčasně vzala. Tohle silné téma je ale znehodnoceno klopotnou a polopatickou promluvou v jedné z prvních scén filmu. Podobných příkladů by se dalo najít víc. Ze dvou hrdinů vychází jako ten zajímavější Lauda. Do děje vstupuje jako protiva až na půdu, díky Brühlově herectví a Morganovu psaní si ho ale člověk postupně docela oblíbí. Chrisi Hemsworthovi v roli jeho protivníka jako by byl na překážku jeho (ve srovnání se skutečným Huntem) až příliš sladký zjev (jistě, mnohé divačky by asi nesouhlasily).

Howardův film není zrovna silný ve zpřítomňování všeho, co zaznamenávané dění nějak přesahuje nebo co jím hýbá zevnitř. Je ale přesvědčivý v rekonstrukcích míst a prostředí, potěší diváka trpícího nostalgickým fetišismem mírou dobových detailů i pečlivě vyobrazených velkých celků.

Je to taková "kamera na cestách" světem závodišť i high society 70. let. Zdůrazňuje všechny ty drobnosti, jež by dnes byly těžko myslitelné – chlapík, který toho o ženských právech moc nenapřemýšlel, se po pár panácích nebezpečně řítí nadupaným auťákem, jenž kvůli reklamě vypadá jako krabička cigaret na kolech.

Apak tu, samozřejmě, jsou ty závody. Natočené opět způsobem jaksi adekvátním a vtahujícím – se řvoucími motory a rychlými střihy, jistě i se značným využitím digitálních triků. Dnes se to tak dělá. Člověk si ale stejně vzpomene na filmy z těch časů, kdy na okruzích závodili Lauda a Hunt, kdy pořádná scéna nebo honička nešla natočit bez toho, aby někdo před kamerou předvedl skvělý řidičský výkon. Co se dá dělat, časy se mění.