Robbie provětral svůj šatník

  10:59
PRAHA - Před vydáním svého sedmého řadového alba se britský zpěvák a hlavně bavič Robbie Williams nechal slyšet, že Rudebox je první deska, jejíž hlavním cílem není zalíbit se posluchačům.

Robbieho Williamse zvolili diváci nejlepším zpěvákem. | foto: AFP

Snad to ani nebylo nutné říkat - ti, kteří Robbieho s jistou dávkou snobismu zařadili už v dobách jeho působení v chlapecké kapele Take That do kolonky „snaživý umělohmotný prefabrikát“, ho na milost nevezmou nikdy. A jádro svého posluchačstva nejspíš albem Rudebox pořádně zmate - není tu žádný slzotvorný lomcovák ve stylu hitu Angels ani balady Make Me Pure z předposlední desky Intensive Care, která se sice povedla, ale v prodejích už tolik nezabodovala.

Rudebox lze totiž přirovnat k návštěvě Robbieho šatníků z teenagerských dob. Jako kdyby si zpěvák s nejlukrativnější nahrávací smlouvou v Británii řekl: Dokázal jsem, že vás umím pobavit. Teď si poslechněte, co baví a hlavně bavilo mě. Tentokrát se Robbie rozhodl splnit si sen - podobně jako když vám někdo na narozeninovém večírku pouští písničky, s nimiž vyrůstal, a zpívá si s nimi. Někdy to zní dobře, ale většinou už méně.

Když se Robbie zjeví v baseballové čepici, plandavých gatích spuštěných skoro ke kolenům a začne rapovat, je jasné, že mu tenhle převlek nesluší, byť by vám stokrát opakoval, že vždy chtěl být hiphoperem. Robbie prostě není rychlopalný Dizzie Rascal a vlastně ani deklamující vypravěč typu Mikea Skinnera.

Patnáct minut anonymity
Jako poklonu guru world music, Barceloňanovi Manu Chaovi zařadil Robbie výtečnou skladbu Bongo Bong And Je ne t'aime plus - příležitosti učinit několik poklon naráz využil tím, že její zvukový kabát záměrně připomíná nové Gorillaz a ve francouzském finále zas smyslně přede jako proslulý mlsný kocour Serge Gainsbourg.

A znovu, zpěváka Damona Albarna by o místo mezi komiksovými postavičkami Gorillaz určitě nepřipravil, spíše něž gainsbourgovské předení předvádí, kam to se svým jazykovým koučem ve francouzštině dotáhl, a co se týče světem protřelého Manu Chaa, s tím Robbieho coby miláčka společenských rubrik bulváru raději ani nesrovnávat. Výborně naopak dopadla spolupráce s Pet Shop Boys, kde sice Tennantův a Loweův hlas milosrdně zakrývá Robbieho přítomnost, Williams ovšem perlí bonmoty jako „v budoucnu bude každý patnáct minut anonymní“. Stejně povedené je cvičení na téma „proč mám rád tu ženu, již by žádný chlap na planetě neodmítl“ ve skladbě She's Madonna.

Hodnocení LN: * * *

Robbie Williams: Rudebox
Chrysalis/EMI 74:46

Sympatickým aspektem desky Rudebox je Williamsovo hudební fanouškovství - pokud je něčím zábavná, jsou to hudební odkazy zakódované v hudebních postupech, zvuku i narážkách v textech. Najdou se tu dokonalé napodobeniny lehce vyšinuté elegance Davida Bowieho, pouliční mazanosti Beastie Boys, zachmuřeného Trickyho, rozjetého večírku s Primal Scream nebo novoromantiků Human League. Jakýmsi bonusem či shrnutím celé desky jsou dvě skladby na konci alba. Williams tu rozsvítil neonový nápis THE STORY a milovníkům „příběhů ze života celebrit“ dává přesně to, co žádají. Teenager, který občas „hulí trávu“, krade z aut značky VW, protože miluje Beastie Boys, nosí klobouček jako L. L. Cool a nechává si prát u mámy - to jsou 80. léta Robbieho Williamse. A pak to přijde - kluk s maturitním vysvědčením plným čtyřek se dozvídá novinu, která mu v 90. letech, jak se říká změní život. „Volal ten člověk a povídá, že si tě vybrali. Jsi v té chlapecké kapele, pojď mi dát pusu,“ vzpomíná Williams na maminku. Jak ovšem bývá zvykem, v každém dalším opakování známého příběhu musí být nové odhalení. „Mám-li říct pravdu, stejně jsem neměl na to, abych v Take That zůstal,“ uzavírá Robbie Williams své vyprávění o vzestupu.

Deska Rudebox je sympatická svým záměrem, ale výsledkem jen průměrná.

Vstoupit do diskuse (4 příspěvky)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.