Times Square není klasické náměstí, ale křižovatka Broadwaye a Sedmé avenue, v severní části tohoto křížení mezi 45. a 47. ulicí se nachází zvláštní stavba, která je vlastně kombinací pomníku, prodejny lístků, vyhlídkové plošiny a pódia.
Pomník je věnován Francisi Patricku Duffymu, vojenskému kaplanovi, který proslul v první světové válce svou statečností a obětavostí. Od sochy otce Duffyho, který si kryje záda keltským křížem a hledí na jih na Times Square, roste z náměstí cosi jako stupňovitě se zvyšující hlediště. To skvěle posloužilo Pražskému filharmonickému sboru jako pódium k středečnímu minikoncertu.
Nejčastěji se stavba užívá jako vyhlídková plošina, dá se z ní fotografovat Times Square, i když vám výhled trochu kazí otec Duffy. A vstupenky? Ty se prodávají v zadní části objektu, pod plošinou. Zní to absurdně, ale je to velmi účelné zařízení. Stavbě se říká TKTS, vyslovuje se to „týkejtýes“, což místním napoví, že si zde mohou koupit vstupenky. Kolem téhle budovy není žádné velké prostranství, samotné Times Square není příliš prostorné.
Chodci naslouchali už i zkoušce
Do tohoto poněkud roztěkaného prostředí, patřícího mezi nejrušnější v New Yorku, přeplněného světelnou reklamou a turisty, se rozhodl Pražský filharmonický sbor přinést trochu starosvětského rozjímání. Ono ale nebylo tak úplně starosvětské, protože část repertoáru nedlouhého koncertu patřila pracím žáků Antonína Dvořáka, tedy zástupců světa nového.
Děkujeme za nádherný interkontinentální smetanovský svátek, jímž jste nás právě poctili! Jsme dojati, že máme tak fantastické publikum s obrovským hudebním srdcem. Na to nikdy nezapomeneme.
Koncert si můžete zopakovat a broukat si Mou vlast ještě 3 měsíce: https://t.co/Z8BvEkZACj https://t.co/6E44UVKh70
Od Harryho Burleigha zazněla úprava spirituálu My Lord, What a Mornin’ a ve Spojených státech populární Going Home, která je otextovanou druhou větou Dvořákovy Novosvětské symfonie, kteréžto dílo je výsledkem snahy Williama Arms Fishera, což byl další skladatelův žák v době, kdy působil na newyorské Národní konzervatoři hudby.
Už při zvukové zkoušce (koncert musel být vzhledem k úrovni okolního hluku ozvučen) se zastavovali chodci a zvědavě naslouchali, někteří vydrželi až do koncertu. Ve dvě hodiny dal sbormistr Lukáš Vasilek pokyn a sbor spustil Ride on, King Jesus, za doprovodu kláves Daniely Valtové Kosinové. Následoval i u nás známý spirituál Ev’ry Time I Feel the Spirit a další. V Go Where I Send Thee zpívali barytonové sólo Petr Svoboda a Martin Kalivoda. Program uzavíraly písně vánoční, Ding Dong Merrily on High a Adeste fideles.
Pochlubit se Pražáky na sítích
Nekončící proud lidí, kteří po náměstí míří za zábavou i povinnostmi, se sice filharmonickému sboru zastavit nepodařilo, ale „trombózu“ v téhle tepně způsobil, zastavovaly se tu skupiny turistů, rodiče s dětmi i náhodní kolemjdoucí, někdo se snažil sbor překřičet, zkrátka posluchači se dostavili. Jak velí dobová móda, všichni okamžitě tasili mobily a fotili či filmovali, buď sebe na pozadí okolí, nebo sbor, patrně aby se pochlubili na sítích.
Koncert byl vlastně misií, nejen z důvodu, že Pražský filharmonický sbor se takto v New Yorku prezentoval poprvé, ale též proto, že na tomhle místě by obecenstvo k soustředěnému poslechu nedonutili ani andělé nebeští. Vánoční atmosféra naší doby sice k usebrání moc neinspiruje, ale sbor zapomnětlivým alespoň připomenul, co se to vlastně teď slaví.
