18. března 2019 17:43 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Role jsem psal na tělo. Zjišťuji, jestli je mi vedle herce fyzicky dobře, říká režisér seriálové komedie Za Oponou

Režisér seriálu Za Oponou Dan Pánek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Režisér seriálu Za Oponou Dan Pánek. | foto: Archiv seriálu Za oponou.

Pozval břitký humor a výborné herce do imaginárního Divadla Blancharde, které je na pokraji zhroucení, a natočil o tom internetový seriál Za oponou, jehož premiérový díl v neděli vysílalo iDnes Kino. Shodou okolností v době, kdy podobný námět zpracovalo i Dejvické divadlo pro Českou Televizi. „Sám jsem zvědav na srovnání,“ říká mladý režisér Dan Pánek, který v seriálu obsadil Hynka Čermáka, Kamila Halbicha nebo Jaroslava Plesla. V rozhovoru pro server Lidovky.cz pro změnu zve do zákulisí režisérovy práce.

Lidovky.cz:Jak často chodíte do divadla?
Pořád.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že tak probíhá váš soukromý casting, jak vypadá?
Dopředu už vím, na koho do svého příštího projektu myslím, a jdu se na něj podívat na představení. Zjistil jsem, že je to pro mě příjemnější než klasický casting. Při výběru herců jsou pro mě důležitá dvě kritéria. Nejzásadnější je, jestli si lidsky rozumíme. Po představení si zajdeme na skleničku vína a nebavíme se o roli, ale o tom, kdo jsme a jací jsme. Zjišťuji, jestli mi je vedle herce fyzicky dobře. Druhé kritérium je, jestli mi svým projevem sedí k mé vizi daného charakteru. Nemusí mě oslňovat celé dvě hodiny, stačí mi třeba jen pár minut. Okamžik.

Seriál Za oponou sledujte zde

Lidovky.cz: Když jste námět psal, představoval jste si tedy rovnou konkrétní herce?
Psali jsme jim to na tělo. Hynku Čermákovi i Kamilu Halbichovi. Kvůli Červenému trpaslíku (namluvil postavu Rimmera, pozn. red.) jsem třeba Kamilův hlas znal více, než jeho samotného. Pak jsem viděl ve Švandově divadle geniální hru Kdo je tady ředitel a od té doby jsem ho nosil v hlavě. Co se Hynka Čermáka týče, když jsme se scenáristou načrtli hlavní postavu seriálu, od začátku jsme věděli, že to musíme psát pro něj. Nenapadá mě nikdo jiný s takovým charismatem, kdo by tu roli dokázal tak zvládnout. Nestalo se mi, aby někdo vydával vulgární repliky a mně to lahodilo. Sprostá slova, kterých v seriálu není úplně málo, podává s tak mimořádným projevem, že to vlastně vůbec nevadí. Je to vtipné.

Lidovky.cz: Roli vzal hned?
Bylo to už před třemi lety. Říkal mi, že tenkrát v Dejvickém divadle přemýšleli o podobném konceptu, ale v době, kdy jsem mu roli nabízel, jsme zatím byli skutečně první, kdo zpracovával téma z divadelního prostředí. Každopádně roli přijal, k mému milému překvapení. Stálo to celé na něm. Kdyby roli nevzal, seriál nevznikne. Nechtěl jsem ji dávat někomu jinému. Myslel jsem si, že mě odmítne, že pro něj třeba nejsem dost zajímavý režisér nebo že ho neláká internetový formát. Naštěstí to Hynka bavilo. Scénář zřejmě rozhodl. Po producentovi byl také první, kdo ho četl. Musel sám cítit, že je to napsané pro něj.

Lidovky.cz: S Hynkem Čermákem jste se celkem vydal všanc a zariskoval…
Je hodně zrádné psát někomu roli na tělo. Herce už v tom vidíte, zamilujte se do konkrétní představy a nechcete dělat kompromisy, dávat roli někomu jinému.

Lidovky.cz: Co tedy říkáte na to, že teď Dejvické divadlo podobný námět zpracovalo?
Zkáza Dejvického divadla přesně naplnila moje obavy. Tak dlouho jsme to připravovali, různě domlouvali, až někdo přišel s něčím podobným. Tím, že se oba seriály odehrávají v divadle a v obou je jako jedno z témat udělení grantu, je to bohužel podobné. To se holt stává. Myslím si, že zásadní rozdíl bude v míře naší stylizace. Respektive, u nich hrají dejvičáci dejvičáky a naše dílo je poměrně dost ujetá fikce, trochu líznutá žánrem gangsterky. Sám jsem zvědav na srovnání.

Natáčení seriálu Za oponou.
Natáčení seriálu Za oponou.

Lidovky.cz: Jak dlouho jste námět seriálu nosil v hlavě?
Poměrně dlouho, ale nedokázal jsem přijít s žádnou konkrétní myšlenkou. Věděl jsem, že bych rád točil příběh, který se odehrává v divadle. Až když přišla nabídka na seriál z originálního prostředí pro internetovou televizi, začal jsem námět vyvíjet. Dost mne ovlivnil film Birdman, který získal 4 oscary, protože ukazoval to, co mne na divadle vždycky fascinovalo. Vztahy ansámblu a bizarní situace, které se mohou stát opravdu jen tam. Zároveň mám mezi herci i spoustu kamarádů, divadelní zákulisí jsem tak trochu znal. 

Než jsem vstoupil do této branže, byl jsem pouhým divákem-laikem a vždy mě zajímalo, jací jsou herci a ostatní pracovníci divadla hned poté, co představení skončí. Když je děkovačka, jsou všichni usměvaví, vidíte semknutý kolektiv. Ale jací jsou, když se zatáhne opona? Zajímal mě kontrast. Začal jsem po tom pátrat a se scenáristou Jakubem Duškem jsme začali vymýšlet absurdní příběh jednoho zapadlého divadla.

Lidovky.cz: Čerpali jste odněkud inspiraci pro ztvárnění?
Zhlédli jsme se ve spoustě filmů i seriálů, které pojednávají o určitých podobných prostředích, s podobnou nadsázkou nebo humorem. Vedle zmíněného Birdmana to byl třeba seriál Vinyl. Pro mě i scenáristu Kubu Duška byl a je velký vzor film Big Lebowski a celkově filmový humor bratří Coenů, Martina McDonaugha nebo Tarantina. To je přesně styl humoru, který máme rádi a který jsme se snažili vnést i do seriálu Za oponou. Scenáristova maminka navíc pracuje v divadle ABC jako krejčová, příhod má spousty. Já jsem loni udělal svou první divadelní inscenaci Na Dotek... Postupně jsme tak sbírali inspiraci, ale zároveň jsme se jí nechtěli nechat moc sevřít.

Dan Pánek (31)

  • Filmový, seriálový a divadelní režisér.
  • Narodil se 21. ledna 1988
  • V roce 2016 se uvedl svým filmovým debutem Taxi 121, který lící příběh sériového vraha tří pražských taxikářů. Film byl inspirován skutečnými událostmi.
  • V létě 2018 uvedl svou první divadelní inscenaci Na dotek, která měla premiéru v divadle na Broadwayi.
  • Vystudoval střední školu veřejnoprávní.

Lidovky.cz: Nakolik Divadlo Blancharde odráží zákulisní reálie? Může se ve scénách někdo poznat?
Snad ne. Brali jsme to s velkou nadsázkou. Doufám, že žádné divadlo takto nefunguje. Z naší strany jde o stoprocentní fikci, ale se skutečným jádrem. Děláme si srandu ze všeho, co se k umění v naší kouzelné zemi vztahuje a dnes a denně to plní plátky bulvárních novin. Mezi témata seriálu, která jsem prosazoval, je třeba neschopnost přijímat realitu, životy v neustálých pózách. Obzvláště vtipné a zajímavé zároveň mi přijde naše umění vyrábět celebrity. I o tom, co obnáší být takovou celebritou, je náš seriál.

Lidovky.cz: Nastaly v průběhu natáčení nějaké změny ve scénáři?
Pořád jsme řešili míru nadsázky. První natáčecí den měl rozhodnout. Měli jsme tam složité scény, už byl na place Hynek. Začínal jsem s tím, že mantinely budou trochu sevřenější a hlavní postavu budu trochu krotit. Ale Hynek si ty mantinely pořád posouval a mě nejen že to nevadilo, ale šíleně mě to bavilo. Zjištění do budoucna: Když je na natáčení málo času, a obzvlášť když mám herce, jaké jsem měl to štěstí vést tady, je dobré jim dát co největší volnost, naslouchat jim, otevřít se. Za každou cenu nelpět vždy na své interpretaci, na slovíčkách ve scénáři. Herci vám to pak několikanásobně vrátí .

Lidovky.cz: Zkrátka jste je nechal vžít se plně do svých postav?
Přišel za mnou Hynek a říká: „Ale já si myslím, že by to Kaluža řekl takhle.“ Zamyslel jsem se nad tím a uvědomil si: On už postavě rozumí víc než já, protože jí už žije. Je dál, vidí ji zevnitř. Naučil jsem se na tomto projektu hercům více naslouchat, celkově se jim otevřít.

Lidovky.cz: Co vás spolupráce s herci a obecně práce na seriálu naučila?
Klidu na place. Sebedůvěře a důvěře v herce. Dříve jsem měl pocit, že musím při práci stihnout vše, každému se věnovat, aby nikdo neřekl, že ode mě neměl dostatek informací. Neříkám, že jsem na to úplně rezignoval, ale uklidnil jsem se. Naučilo mě to být maximálně ve střehu, protože herci mají výborné poznámky a často se může stát, že poznají, když člověk není připraven, například ohledně scénáře. Vycítí to a nepřipadáte si pak dobře. Alfou a omegou všeho jsou inteligentní herci i štáb, kteří se na vás okamžitě napojí a pak panuje jakási symbióza. Hynek je ledově klidný, i když točí tři sta dní v roce. To samé Jarda Plesl, Lenka Krobotová. Překvapili mě Kamil Halbich i Jana Pidrmanová. Jsou připravení a zároveň srší vtipem.

Režisér seriálu Za oponou Dan Pánek.

Lidovky.cz: Měli jste 12 intenzivních natáčecích dní, jak rychle nastane na place určité souznění?
Od prvního dne panovala úžasná atmosféra. Málokdy se stane, že technické složky – ostřič u kamery a další, kteří jsou při natáčení přítomni, se při zkouškách v dekoracích zastaví a baví se tím, co tam zrovna vzniká. Je to neuvěřitelné. Zjistil jsem, že prvním obecenstvem seriálu byl můj štáb. Vytvořila se tak skvělá nálada, že i když jsme pracovali šestnáct hodin denně, bylo to příjemné. Pořád jsme se všichni smáli a častovali jsme se hláškami z natočených scén. Pro mě osobně to bylo znamení, že děláme dobrou věc. Faktem je, že na konci každého natáčecího dne jsem už nevěděl ani jak se jmenuju.

Lidovky.cz: V čem je pro vás zásadní rozdíl mezi natáčením seriálu a filmu?
Přiznám se, že jsem rozdíl nenašel. Seriál jsme natáčeli dost filmovým způsobem.

Lidovky.cz: Můžete to trochu vysvětlit?
V přístupu se to nijak neliší. Točil jsem seriál jako 150minutový film. Je velký rozdíl, když točíte seriál typu Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě. Ve studiu jsou tři kamery, s herci nacvičíte scénu a na tři kamery se to pak natočí. My jsme točili jednou kamerou, takovou, kterou se momentálně točí největší filmy  – televizní i na plátně. Nechtěl jsem polevovat z kvality jen proto, že se jedná o internetový seriál. Nepoznal jsem rozdíl mezi natáčením posledního celovečerního filmu a tímto seriálem. I co se týče počtu lidí. Za což jsem rád.

Lidovky.cz: Jak moc specifický je internetový seriál?
Velmi. Máte přibližně 15 minut na to odvyprávět situaci daného dílu a na závěr dát zvrat, který by diváka měl nahnat do dalšího dílu. Vybrat správné zvraty bylo zásadní. Sledoval jsem i jiné internetové seriály a přišlo mi škoda, že většina jich hřeší na fakt, že míří na internet. Podle mého názoru nejsou až tak dobře natočené a postprodukce také pokulhává. Vypadají levně, což upřímně jsou, ale vždy to jde trochu zakamuflovat. To samé jsme řešili i u nás a myslím, že to byla naše největší výzva.

Lidovky.cz: Kamil Halbich mi prozradil, že jste seriál nakonec natáčeli v časovém tlaku. Neubralo mu to na konečné kvalitě?
Bál jsem se toho. Dotočili jsme dva dny před Vánoci a když jsem šel po Novém roce do střižny, obával jsem se toho, že mi chybí záběry, nebo, že jsem na něco zapomněl. Naštěstí se ukázal opak. Mám to vždy v hlavě už nastříhané a podle toho točím. Hodně jsem si na projektu otestoval, jestli dokážu takto fungovat  – bez technického scénáře na papíře, mít to dopředu nastříhané v představě a neudělat pod vlivem únavy chybu. Z té časové tísně, o které mluvil Kamil, jsme ale udělali záměr.

Lidovky.cz: Jste stále poměrně mladý režisér, navíc samouk. Co člověk potřebuje k tomu, aby se vypracoval na režiséra, který přijde třeba právě za Hynkem Čermákem s námětem a on na to kývne?
Asi schopnost umět skousnout odmítnutí.

Lidovky.cz: Zažil jste je?
Spoustu. ‚Ne‘ jsem samozřejmě slyšel víckrát než ‚ano‘. Ale důležité je vědět, že to k tomu patří, být s tím smířený. Zároveň se z toho nezbláznit, mít k tomu zdravý přístup i drive a zkoušet to stále znova. Jsem typ režiséra i člověka, který když ho vyhodíte dveřmi, přijde oknem. To nejhorší, co můžete udělat, je začít být vším frustrovaný. Mnoho věcí vzniklo zkrátka proto, že jsem je nevzdal.

Najdete na Lidovky.cz