2. září 2019 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Roman Polanski ve svém historickém filmu Žaluji viděl chvílemi sám sebe

Jean Dujardin a Louis Garrel ve filmu žaluji (2019). Režie: Roman Polanski. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jean Dujardin a Louis Garrel ve filmu žaluji (2019). Režie: Roman Polanski. | foto: FFB

Benátky Letošní ročník benátského filmového festivalu už představil zhruba třetinu filmů v soutěži i snímků zařazených do oficiálního výběru mimo soutěž. Hlavní téma spojující všech 21 soutěžních titulů bychom hledali těžko, alespoň jeden motiv z nich však jasně vychází najevo – v Benátkách se letos z různých stran zkoumá, co zmůže člověk proti systému, jaká je jeho osobní zodpovědnost a morální soudržnost.

Právě o těchto tématech pojednává i snímek, který rozpoutal zatím největší festivalovou polemiku. Film francouzsko-polského oscarového režiséra Romana Polanského Žaluji je precizně zpracovanou studií nechvalně známé kapitoly z francouzských dějin na sklonku 19. století – Dreyfusovy aféry, v níž byl nevinný židovský důstojník kvůli svému původu nespravedlivě obviněn a odsouzen ze špionáže na základě zfalšovaných důkazů, které objednali nejvyšší představitelé francouzské armády.

Alfred Dreyfus (ve filmu ztvárněný k nepoznání zamaskovaným idolem francouzských divaček Louisem Garrelem) strávil neprávem pět let ve vězení v izolaci na Ďábelském ostrově, během níž se novému šéfovi kontrašpionážního armádního oddělení Georgesovi Picquartovi náhodou dostal do ruky důkaz, který ho postupně dovedl k pravdě. Právě Picquart (v podání Jeana Dujardina) je hlavní postavou filmu a ztělesněním morálního principu, který jedince přiměje dělat co, považuje za správné, i když se proti němu spiknou autority, zde v podobě špičky francouzské armády. Titul filmu je převzatý z otevřeného dopisu Emila Zoly, který se jako první známá osobnost přidal na stranu Picquarta a Dreyfuse a veřejně je podpořil.

V příběhu nespravedlivě obviněného, navíc Žida, se zrcadlí i osobní příběh Polanského, jak to alespoň on sám naznačil v tiskovém prohlášení (premiéry filmu ani tiskové konference se 85letý režisér nezúčastnil). „Někdy jsem v (Dreyfusově) příběhu nacházel momenty, které jsem sám zažil,“ prohlásil Polanski, který jako Žid narozený v roce 1933 prožil druhou světovou válku a později v 60. letech byl absurdně nařčen ze satanismu v souvislosti s tragickým úmrtím jeho ženy Sharon Tateové, zavražděné sektou Charlese Mansona. Žádné z těchto traumat Polanského kritici nezpochybňují, poukazují však na to, že by svou ukřivděnost neměl vztahovat na stále živý případ jeho (prokázaného) obvinění ze znásilnění, kterého se dopustil v USA v 70. letech a od té doby má do Států zakázaný vstup. Polanski totiž zašel ještě dál a v tiskovém prohlášení se v této souvislosti označil za oběť neofeministického mccarthyismu.

Fakt, že Polanského film, jakkoliv jsou jeho umělecké kvality nezpochybnitelné, zařadil ředitel Alberto Barbera do hlavní soutěže, byl kritizován už před zahájením festivalu. Situaci nyní ještě přiostřila předsedkyně festivalové poroty, argentinská režisérka Lucrecia Martelová, která rozhodnutí ředitele otevřeně nezpochybnila, ale prohlásila, že slavnostní premiéry Polanského filmu se nezúčastní. Producentka filmu následně pohrozila, že film ze soutěže stáhne. Navzdory této atmosféře se samotný snímek Žaluji dočkal jak premiéry, tak po právu pozitivních reakcí. S cenou by však Polanski asi raději počítat neměl...

Hrátky s Černými pantery i řecká krize

Téma jedince přesvědčeného o své morální pravdě, bojujícího proti síle ztělesněné státním aparátem, rozvinuly další dva filmy představené v Benátkách, oba natočené podle skutečných událostí: prvním je životopisné drama Seberg, přibližující epizodu ze života herečky proslavené díky Godardovu snímku U konce s dechem, kde si zahrála po oku Jeana-Paula Belmonda, v hlavní roli s vynikající Kristen Stewartovou. Film, jehož autorem je australský divadelní režisér Benedict Andrews, přibližuje zatím nikdy nezfilmovanou epizodu ze života herečky přezdívané „americké zlatíčko“, která však měla daleko k naivní hodné dívence. Jean Sebergová, která se pohybovala mezi USA a Francií, od 60. let podporovala revoluční hnutí Černí panteři, což se nelíbilo FBI, která ji začala sledovat a svými agresivními metodami ji nakonec dohnala k nervovému zhroucení.

Stejně jako film o Jean Sebergové, i politický opus legendárního Costy-Gavrase o dluhové krizi v Řecku, nazvaný Dospělí v pokoji, byl v Benátkách uveden mimo soutěž. První řecký snímek francouzského režiséra řeckého původu vznikl podle stejnojmenné knihy někdejšího řeckého ministra financí Janise Varufakise, který se v době vrcholící ekonomické krize své země v roce 2015 pokoušel domluvit se zástupci Evropské komise, Centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, aby povolili zadluženému Řecku nový finanční plán splácení dluhů. Přestože jeho neústupný, byť riskantní postoj vůči evropské ekonomické „trojce“ podpořili i občané v referendu, premiér nakonec rozhodl jinak, a Varufakis ze své funkce odstoupil.

Navzdory tomu, že se tato více než dvouhodinová filmová disputace odehrává převážně v kancelářích a diskutuje se v ní v ekonomických termínech, vznikla napínavá podívaná, která rozhodně stojí za pozornost. Costa-Gavras, který má za sebou řadu filmů s politickými tématy, jako Kapitál, Hrací skříňka nebo Doznání, byl na festivalu oceněn cenou Glory to the Filmmaker, udělovanou nadací Jaeger-LeCoultre osobnostem, které se zasloužily o inovaci současné kinematografie.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!