Burian Kremnický a Daniel Kryl, dva špičkoví lékaři v oblasti lidských srdcí. Jejich osudy se prolínají, a i když denně pomáhají pacientům, někdy jsou sami bezradní. Oba pocházejí z jiných poměrů a podávají výmluvný obraz, jak to pro „bílé pláště“ vypadá na sále i mimo něj.
Lidovky.cz: Srdcaři jsou váš první román. Je to žánr, o kterém se obecně říká, že je to žánr vůbec nejtěžší. Co vás k tomu vedlo?
Už nějakou dobu píšu a román je právě tím pomyslným vrcholem psaní. Chtěl jsem si to vyzkoušet.
Lidovky.cz: Jakou roli v tom hrála současná epidemie?
Já bych to napsal stejně, ale kdo ví, kdy bych se k tomu dostal. Je pravda, že covid mi „nahrál“ správnou dobu a já román napsal za půl roku. Šel jsem do toho navíc s tím, že jsem neměl vůbec nic promyšlené.
Lidovky.cz: To myslíte jak? Nevěděl jste, jak Srdcaři skončí?
Já nevěděl vůbec nic. Měl jsem minimální představu, o čem Srdcaři budou, když jsem začínal psát. Já to takhle zkrátka mám. Když si udělám plán na psaní, často ho nedokážu dodržet, protože během cesty události měním. Když vznikala první kapitola, ještě jsem neznal ani hlavní hrdiny.
Lidovky.cz: Jak tedy první kapitola mohla vůbec vzniknout?
První kapitola se nakonec do knihy dostala jako druhá. Je o dvou mladých lidech, kteří se milují v posteli. Čtenář zjišťuje, že žena je těhotná. Právě kolem této dvojice jsem začal stavět příběh.
