Lidovky.cz: Milovala jsem postavy vašich povídek, jako byl Kusejr, který žvanil tak dlouho, až nikdo nevěděl, o čem je řeč, a problém zmizel. Nebo vaši pánové s másly na hlavě. Kusejrů i másel na hlavě je pořád dost, proč už o nich nepíšete?
Kusejr to byl zkrátka talent. Všechno má svůj čas, i to psaní. V mládí si to člověk ani neuvědomuje, protože má energie nazbyt a málo možností, takže se plně koncentruje. Takovéhle psaní stojí hodně síly, a zvlášť, když na to musíte takzvaně přijít. Na to, aby mě to bavilo, už ji nemám.
Lidovky.cz: Kde jste bral inspiraci?
Všude kolem a hlavně v sobě, setkání se sebou není vždy nejradostnější.
Lidovky.cz: A co politika, ta by vás dnes nemotivovala?
