Rytmy z černé knihy

  15:27
PRAHA - Kapela Hypnotix představí tento čtvrtek v pražském Lucerna Music Baru nové album Where The Spirit Lives. O návratu k hudbě západní Afriky hovoří basista Michal Dittrich.

Michal Dittrich | foto: HypnotixReprofoto

Předchozí etapa Hypnotixu byla ve znamení bhangry a dalších tanečních stylů Indie. Dnes už ovšem znovu zníte africky, čím to?
Zjednodušeně řečeno, našemu zpěvákovi zemřel otec v Bangladéši a tak odjel domů. Do dalšího projektu jsme s ním ovšem stejně nepočítali, ačkoliv nás jedna "indická" deska bavila. Koukali jsme Hypnotix zase dostat trochu do Afriky. Hlavně už jsme věděli o Ephraimovi, tedy našem dnešním zpěvákovi Ego L. Dinovi.

Odkud k vám přišel?
Je to bubeník a má kapelu Tiditade, zároveň ovšem zpívá. Hodilo se nám, že se specializuje na západoafrické rytmy, což jsou základy, na kterých jsme poslední desku postavili.


Základem desky Where The Spirit Lives je tedy Ephraimův rytmus...
Přijde do studia, zahraje nám něco na buben a na něj pak nabalujeme další nástroje. Natočím základy, dám to klávesákovi, ten dá nahrávku kytaristovi... Jakmile se nashromáždí tak 50 tracků, začnu z nich vybírat a ořezávat.

Proč vás dlouhodobě zajímá právě západní Afrika?
Zajímají nás místa na světě, kde v sobě rytmus má ještě tribální magii. Používají se tam ještě tradiční rytmy, přičemž nejsou tradiční z toho důvodu, že by to o nich někdo prohlásil. Spíš proto, že na mezi lidmi fungují už dlouhou dobu. Když je tam svatba, pozvou bubeníky, ti tam čtrnáct dní sedí na zemi, svatebčané jim nosí jídlo a oni hrají bez přestávky tradiční rytmy. Vědí, že na lidi, kteří tam skáčou v transu, budou zabírat. Ephraim tam jezdí za svým učitelem, má takovou černou knihu, kam si zapisuje, co mu učitel říká a jak se ty rytmy hrají. Jsou to prověřené věci.


Tanec v transu vlastně odpovídá názvu kapely Hypnotix...
Určitě, jen se tu tradici snažíme přetlumočit do současného jazyka.

Na desce se objevuje zajímavé dívčí vokální kvarteto Yellow Sisters. Jak jste je objevili?
Jedna ze zpěvaček je Ephraimova žena, další je zase manželkou Papise, černého bubeníka z kapely Ba-to-cu. Chtěli jsme mít na desce novou barvu, takové občerstvení. Dívčí kvarteto žádným nástrojem nenahradíte a kdybyste tam dali syntezátor podobného zvuku, tak nebude znít tak zajímavě. Barva jejich hlasů nahrávku rozsvítila, dala jí další rozměr.

V čem je další rozdíl mezi novou deskou a těmi předchozími?
Největší asi v tom, že je vlastně celá zahraná živě. Na koncertech už nepoužíváme groovebox nebo bicí automat, ale máme magnetofon, kde jsou živě nahrané nástroje. Hrajeme na koncertech vlastně sami se sebou. Občas sice přijdou nějací staromilci a tvrdí, že Hypnotix už není co býval, ale on nikdy není tím co býval dřív. O to právě jde.

Desky Hypnotixu jsou tedy v tom smyslu spíš projekty?
Řekl bych, že Hypnotix je tím, co se na Západě chápe jako produkční tým. Když máme zpěváka z Bangladéše, tak uděláme desku ovlivněnou stylem bhangra - baví nás přizpůsobit si sólisty ke svému obrazu, Oni na nás zas naopak mají velký vliv.

Každá deska je tedy projekt, ovšem to slovo se dnes používá spíš pro člověka u počítače, který spolupracuje s DJem. V hudbě je podle mě větší síla, když lidé z kapely pracují společně, i když pak třeba při míchání ve studiu jde práce pomaleji.

Ale je zas o mnoho zábavnější...
Ano, když něco pokazíte, můžete te svést na někoho jiného. Ale vážně: Desku jsem smíchal společně se svojí ženou Miladou, která hraje v Hypnotixu na perkuse, kluci z kapely nám chodili radit.

Se svou ženou máte i společné povolání - učíte v hudební škole...
Rok jsem byl nezaměstnaný, když mě po dvaceti letech vyhodili z orchestru Vinohradského divadla, z ekonomických důvodů. Učím studiovou práci, mám ve třídě osmnáct lidí, kteří se zajímají o moderní technologie. Spíš se ovšem učíme od sebe navzájem.

Studio Bubny vás neuživí?
Vydělá si na sebe a my si tu neomezeně můžeme natáčet, co nás baví.


Kde mohou posluchači vidět Hypnotix naživo?
K desce máme v současnosti šest koncertů, rozpis je na www.hypnotix.cz. Hlavní záběr bude přes léto, zrušili jsme dovolenou a všechny víkendy budeme hrát na festivalech. Také bychom měli hrát v druhé polovině června v Německu, v doprovodném programu k fotbalovému mistrovství světa.

Sledujete kopanou?
Vůbec ne, mám dojem, že se hraje na třetiny a že to tam hráčům klouže.


Audio  Skladbu Free Your Mind si poslechněte ZDE

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.