Stará zástavba stržena, všude kolem nové věžáky. Staví se tu opravdu s rozmachem – silnice, sídliště, nové rychlodráhy... Když jsme jeli kolem jedné velké stavby, začal jsem počítat jeřáby. Skončil jsem na 45, a to jen proto, že rychlovlak spěchal. Odhadem jich mohlo být tak šedesát.
  |
Jenže vedle jednoznačného a nepochybného hmotného rozmachu je to země dokonale špiclovací – počínaje nespočítatelným množstvím všudypřítomných kamer a ochrankou v každém vlaku i autobusu konče. Agitační nápisy jsou též skoro na každém rohu, jako to bývalo u nás před třiceti lety. Člověk si láme hlavu, zda je to spontánní obdiv, nebo mus, když objeví v obyčejné jídelně vedle tabule s cenami jednotlivých chodů velký portrét předsedy Maa.
S FILHARMONIÍ PO ČÍNĚ: Šichta ve fraku |
U nás v Česku by rozluštění záhady trvalo setinu sekundy – jasná provokace. Jenže my sajeme ironii s mateřským mlékem. S obsluhou hospůdky se nedomluvím, oni neumějí anglicky, já neumím čínsky – takže jak to je, se nikdy nedozvím. V každé jídelně Mao není, ale zároveň netušíme, zda ten portrét nepřinesl nějakou výhodu.
S FILHARMONIÍ PO ČÍNĚ: Hudba prochází žaludkem |
Záhady čínského života zkoumají i hudebníci. Debatu rozproudila otázka, proč mají nové obytné paneláky o cca 40 patrech mříže v oknech. Jedna teorie praví, že Čína má i neobyčejně výkonné zloděje, kteří dokážou vyloupit byt ve 40. patře a s lupem na zádech sešplhají dolů. Další filharmonik nabídl teorii, že to jsou byty pro bývalé vězně a mříže tam mají, aby si lépe zvykali.
Třetí, nejdrsnější vysvětlení pracuje s myšlenkou, že mříže brání šťastným majitelům panelákového bytu vyskočit z okna. Jinou záhadou byl muž v Nankingu: svlečený do půl těla vystupoval na horu, na krku měl rádio, které mu vyhrávalo do kroku, a on stoupal. Jenže pozadu. Pointu přinesl vrcholek hory: chlapík změnil modus a z kopce už scházel popředu. Jestli to má co dělat s nějakou východní naukou, nevědí ani filharmonici, a to už tu byli několikrát.
Třetí záhada je zcela neproniknutelná. V Pekingu v jednom z chu-tchungů (hutongů – to jsou uličky v přízemní zástavbě, které nepodlehly urbanizaci) je příjemná zahradní hospůdka, v takových místech zcela běžná. Místní i turisté tu spokojeně popíjejí – a je odsud krásně vidět i otevřený turecký záchod. A zde vykonává v největším poklidu a za dozoru osazenstva celé zahrádky velkou potřebu muž, který přitom upřeně sleduje svůj mobilní telefon a pozor – je od hlavy k patě nahý. Na takovou situaci nevymyslí vysvětlující teorii ani světaznalý hudebník.
S FILHARMONIÍ PO ČÍNĚ: Orchestr v kolonce ‚cirkus‘ a příliš drahé letenky pro violoncello |
Jenže se dějí i méně veselé příhody. Jeden hráč studoval na internetu poměrně zevrubně masakr na Náměstí nebeského klidu z roku 1989. A co čert nechtěl, druhý den mu neznámý hacker zlikvidoval přístupová hesla do mailu i na Facebook. Po několika dnech přišlo ujištění českého správce, že se jednalo o útok z cizí země. Samozřejmě to může být souhra náhod, ale před třiceti lety bych na takovou náhodu nevěřil ani vteřinu.
Do ideologické masírky, jíž jsou vystaveni obyčejní lidé, nevidíme. Zaznamenat ale můžeme mnohá omezení a otevřené hrozby, které tu mocenský aparát staví na odiv. Mají do takových států zajíždět na turné orchestry z demokratického světa? Nemám žádnou komplexní odpověď, která by vyvracela všechny námitky, ale kvůli tomu, že do lidové Číny nedorazí žádný z první desítky světových symfonických orchestrů, útlak nepovolí. A kulturní výměna, jak víme z vlastní zkušenosti, je vlastně vždy trhlinou na krunýři ideologie.
PS. Autor děkuje všem filharmonikům za vstřícnost a ochotu
