S každým detailem si chci být jistá, tvrdí letošní grand designerka Lucie Koldová

LN: Ceny Czech Grand Design jste vyhrála už podruhé – prvně to bylo v roce 2012. Co se za tu dobu změnilo na poli českého designu?Za tu dobu tu vznikla silná talentovaná komunita designérů a mladých tvůrců, kteří se věnují různým oborům, ať už je to šperk, oděv, design výrobků, nebo doplňků. Pár studií pracuje pro české firmy, které vidí v designu příležitost vyniknout a mít kvalitní, konkurenceschopný produkt. O českém designu a osobnostech se mluví i v zahraničí, to je zásadní změna.

LN: A co se změnilo ve vašem osobním životě?
Prakticky se změnilo všechno. Vdala jsem se a mám dvě úžasné malé děti, to determinuje můj momentální životní styl, nicméně na vášni pro design a nasazení v práci to nemělo zásadní vliv. Musela jsem posílit vůli a soustředění v momentech únavy, ale věřím, že až dočerpám energii, budou nápady chodit ještě líp.

LN: Cenu jste získala za stůl XX pro Javorinu, kolekci nábytku Manta pro mmcité1, za židle Celine pro Freifrau a Cocon pro studio Master & Master. Proč jsou podle vás tak úspěšné?
Myslím, že stojí na dobrém myšlenkovém základu – důležitý je tedy koncept. Mají vtip i osobitou formu. Mezi tím, kdy produkt ukážu výrobci a pak odprezentuji veřejnosti, je dlouhá doba prověřování ve studiu. S každým detailem si chci být jistá a pořád nad vším přemýšlím. Svým způsobem hledám rovnováhu a toužím po dokonalosti v každé věci. Dávám do toho všechno.

LN: Ředitelka cen Jana Zielinski říká, že smyslem designu je hledat řešení, což v současné době koronavirové pandemie platí dvojnásob. Jak hodně karanténa zasáhla do vašeho profesního a osobního života?
Zasáhla mě hodně nepřímo přes výrobce, na které jsem navázaná. Doteď od státu nedostali žádnou podporu i přes celou řadu konkrétních žádostí, na programy COVID nedosáhli a hranice i svět jsou prakticky zavřené. Právě proto je chování firem úměrné tvrdým opatření, následky jsou taky tvrdé – připravují se na nejhorší. Svoboda, respektive volnost pohybu jsou nyní značně omezené, to ovlivňuje každého aktivního člověka, zvláště mě. Nejde jen o nynější nouzový stav, jde o nastupující krizi, která nás čeká.

LN: Kde karanténu trávíte?
Karanténu jsem trávila s rodinou ve venkovském domě na Šumpersku blízko jesenických hor a opravdu krásných lesů. Starali jsme se o manželovy prarodiče. Nyní jsem zpět v Praze a opět se aktivněji věnuji práci ve studiu a osobním kontaktům s obchodními partnery a zákazníky.

LN Přinesla vám pandemie nějaké nové pracovní výzvy?
Pracovně zatím ne, ale věřím, že to postupně přijde. Výzva je hlavně udržet se pozitivně ve vyšších vibracích a nepropadat strachu.

LN: Musela jste přesto zrušit některé nasmlouvané projekty?
Neruším nic, ale některé projekty klienti odkládají na pozdější dobu, minimalizují investice s cílem úspěšně překlenout aktuální náročnou situaci. Já to zcela chápu a věřím, že se vše brzy pozvolna nastartuje. Kvalita přetrvá.

LN A co se práce týče – pomáhá vám karanténa, nebo vám ji naopak komplikuje?
Pro mě je karanténa zásadní komplikace, i když studio jede plně dál přes home office. Jsem dynamický člověk a ke své práci potřebuji nové impulzy, schůzky a vyšší tempo. Nabíjí mě to a inspiruje. Mám rodinu a ta má své potřeby, tudíž jsem se přizpůsobila a rozprostřela síly všude tam, kde to bylo potřeba. Na psychiku byl tlak veliký už právě kvůli jinému režimu, na který nejsem zvyklá.

LN: Jak nyní tedy vypadá váš běžný den?
Běžný den v karanténě jsem se věnovala hlavně rodině a chodili jsme do přírody. Nyní v Praze funguji normálně ve studiu dál jako předtím. Starám se o malou dceru, se kterou jsem jakoby na mateřské, a stíhám se přitom mentálně věnovat projektům na další období. Mám většinou jeden pracovní den a jeden den naplno s dětmi. Vše prožívám intenzivně, naštěstí se vždy rychle přeorientuju a zvládám se soustředit. Mám velké štěstí, že práce je mým hnacím motorem a pracuji na krásných projektech, které mě velmi naplňují. Pro mě je práce radost.

LN: Jako kreativní ředitelka stojíte také v čele sklářské společnosti Brokis. Jak je na tom v tuto chvíli české sklářství? Dopadla pandemie i na ně?
Ano, situace je vážná i pro české sklářství. Na rozdíl od ostatních skláren, které výrazně utrpěly, omezily provozy a propouštěly stovky lidí, sklárna Janštejn, vyrábějící pro Brokis, nepropouštěla a jela celou dobu provozně dál. To je obrovské štěstí, je to především kvůli dobré vizi a hospodaření majitele sklárny. Pevné a zkušené vedení se dokázalo přizpůsobit těžké situaci, minimalizovalo ztráty a neztratilo kontakt se zahraničím.

LN: Může současná karanténa přinést i něco dobrého?
Zdálo se, že tempo světa bylo neúnosně vysoké a lidé si brali od planety, co chtěli, aniž by dávali zpět. Nyní máme naprostý útlum. Pandemie a navazující restriktivní vládní opatření, která dopadla plošně na většinu světových ekonomik, způsobily zpomalení, až zastavení některých segmentů průmyslu, podniků, poskytovatelů služeb a vybraných skupin jednotlivců. Na jedné straně vznikla ztráta, na straně druhé naopak došlo k racionalizaci, úsporám a také se objevila zcela nová řešení a produkty směřující k decentralizaci podnikání.

Lidé se opět učí více spoléhat sami na sebe, což je pro zdravou občanskou společnost zásadní věc. Také to vytváří kvalitní protiváhu „totalizačním“ tendencím centrálních vlád s cílenou snahou o zaplavení trhů levnými produkty. Vnímám teď, že se významná část společnosti více obrací ke kvalitě, dlouhodobosti a obsahu, což je podstatné právě pro znovunastartování oblasti produktového designu a národních a evropských firem, které z něj těží.

LN: Je zvykem, že trofej pro vítěze dalšího ročníku Cen Czech Grand Design navrhuje vítěz současný. Už víte, co to bude?
Nechte se překvapit.