NEJ HITY: Šaty z šátků, strach na Lyře

Strohý demosnímek předal básníku Pavlu Vrbovi: „Je to pro Karla!“ Brněnský poeta přikývl a rozněžnil se: „Teď se choulíš v šatech z šátků / vracím půjčku za oplátku / ty se choulíš, já se chvástám / že už chápu slovo láska...“ S hotovou písní zamířil bývalý člen kapely Cardinals na Bertramku, kde Karlu Gottovi přehrál jeho možný budoucí hit; Zlatému slavíkovi se píseň líbila. „Měsíc jsem pak jezdil k němu do vily a u piana ho učil Šaty z šátků – sám si dokonce upravil prostřední část skladby, aby mu tóny šly lépe do pusy. Už ji uměl skoro celou...“

O několik dní později se opět setkali – tentokrát v ostravském hotelu Imperial, v pověstném salonku Salajka, kde hledali rozptýlení umělci na cestách. „Byli jsme zrovna na šňůře s Modrým efektem, když jsme zde narazili na Karla Gotta a hokejisty Dukly Trenčín, jejíž dres tenkrát oblékal Ivan Hlinka. To bylo samozřejmě třeba zapít, a tak došlo k tomu, že mi na baru Zlatý hlas z Prahy svou nezaměnitelnou dikcí povídá: ‚Ty, Lešku, já s tou tvou písní pořád nějak zápolím... Mně se moc líbí, jak to zpíváš tím svým chraplákem, to má šmrnc, ale když se do toho pustím já, zní to až příliš romanticky. Co kdyby sis to natočil sám?‘ No mrzelo mě to strašně, to nebudu zastírat,“ přiznává dodnes Lešek Semelka.

Náladu mu teprve druhý den vylepšil až autor veršů o dívčím údělu – když to nechce Gott, tak to třeba vezme Bratislavská lyra. Bylo sice už po uzávěrce, ale básnická výřečnost nakonec zvítězila nad byrokracií – porota ze sto šedesáti zaslaných písní vybrala dvaadvacet soutěžních; Šaty z šátků byly jednou z nich. Čtrnáctý ročník mezinárodního festivalu populární písně se konal na přelomu května a června a zpěváka za klavírem doprovázeli dva spoluhráči z Modrého efektu – na kytaru Radim Hladík a na bicí Vladimír Čech; v této sestavě následně píseň natočili i na desku. A samozřejmě Taneční orchestr Československého rozhlasu pod vedením Josefa Vobruby.

„To bylo nejtěžší vystoupení mého života! Na pódium jsem vcházel s obrovskou trémou a ve chvíli, kdy jsem usedal za klavír, se dostavilo parádní okno – za nic na světě jsem si nemohl vzpomenout na slova první sloky. Předehra se pomalu chýlila ke konci, od naprostého fiaska mě dělilo jen pár taktů, když jsem dostal spásný nápad – namísto první jsem začal druhou slokou. Následoval refrén a během něho jsem si konečně vzpomněl, jak celá píseň začíná – prostě jsem obě sloky prohodil. Chválabohu se jednalo o premiéru, nikdo píseň neznal, takže si nikdo ani ničeho nemohl všimnout,“ potí se ještě dnes pozdější kapelník S. L. S. při vzpomínce na tehdejší těžkosti v přímém televizním přenosu.

Lehké to však neměla ani porota vedená skladatelem Jiřím Maláskem. Velkým favoritem na zlatou Bratislavskou lyru byla slovenská píseň Vyznanie, kterou pro Mariku Gombitovou složil Ján Lehotský a otextoval Kamil Peteraj. Možná by i vyhrála, kdyby členem poroty nebyl nechvalně proslulý Miroslav Kratochvíl – tehdejší ředitel rozhlasové stanice Hvězda, pozdější šéfredaktor Melodie, který renomovaný hudební měsíčník dokázal velmi rychle proměnit ve vysmívané periodikum. Se svým vytříbeným hudebním vkusem označil Šaty z šátků za pornografickou píseň, která nemá na takto prestižní soutěži co pohledávat – tím však akorát přiměl ostatní porotce hlasovat právě pro textilní skladbu.

„Jeden z členů poroty mi pak vyprávěl, že v ten okamžik vyskočil od stolu tak prudce, až převrhl židli, a na celou místnost zařval: ‚Tak se tady třeba poserte, ale na mý stanici z týhle oplzlosti nezazní ani tón!‘ A je pravdou, že svůj slib dodržel, dokonce i předčil, protože do konce jeho dnů v této státní instituci se do éteru můj hlas nedostal,“ kroutí ještě dnes nevěřícně hlavou Lešek Semelka, který si opravdu odvezl z Bratislavy první cenu a ještě v témže roce vydal píseň na singlu, jehož druhou stranu tvořila skladba Nerad mám ráno dým.

Nahrávky se zdaleka neprodalo tolik, jako kdyby ji zdobilo jméno Karla Gotta, ale v tom případě by zase byt Leška Semelky nezdobila zlatá Bratislavská lyra. A co na to Mistr? „Kdykoliv dodnes přijde řeč na tuhle skladbu, Karel mi říká: ‚Doufám, že jsi nezapomněl, že mi doteď za ty tóny, které jsem vymyslel do tvé písničky Šaty z šátků, dlužíš ještě nějaké peníze!‘“