Jako název inscenace tvůrci záměrně zvolili slovo, které je zatěžkáno negativními emocemi. Tématem inscenace nejsou historické události – autoři se vydali na cestu vytyčenou předsudky, mýty, stereotypním očekáváním, láskou, nenávistí, strachem i odvahou. Princip tvorby představení je založen na sdílené zkušenosti. Hudbu a zvuky vytvářejí sami aktéři přímo na jevišti v interakci s videoartem, fyzickou akcí, tancem a mluveným slovem.
Inga, Roman a Marina
Tvůrčí tým složený z Jany Svobodové, Jana Buriana a Jaroslava Hrdličky má dlouhodobé zkušenosti s divadelní tvorbou na základě autentických zdrojů. Tentokrát skupina vyzvala mladé ruské umělce Ingu a Romana a studentku gymnázia Marinu, aby přinesli do projektu své osobní příběhy.
RECENZE: Divadlo Continuo: 8. Na ‚osmičkách‘ nelze přehlédnout zaujetí všech |
I přesto ale inscenace odráží dějinná fakta. Historie Československa a později i České republiky je provázena „ruským komplexem“, připomínají tvůrci. Vztah Čechoslováků k velkému slovanskému národu byl po založení Československé republiky utvářen státotvornou legendou legionářů, kteří bojovali za její samostatnost především v Rusku. V kulturním životě první republiky hrála významnou roli ruská intelektuální emigrace. Vnímání Rusů bylo spojeno s krajními emocemi s osvobozováním země v roce 1945 stejně jako při srpnové okupaci v roce 1968. Historická zkušenost s tím, co následovalo po okupaci sovětskými vojsky v srpnu 1968, vytváří kontext pro osobní příběhy jednotlivých aktérů.
Tři mladí ruští aktéři představení pocházejí z různých koutů Ruska a do České republiky přijeli především studovat, dva z nich současný tanec, jedna je gymnazistka.
  |
