Sedm dní hříchů: Ani major Uvarov není všemohoucí

Lidské utrpení nezná národnost, stejně jako ji nezná špinavost, či naopak (výjimečně, ale přece se vyskytující) čestnost a poctivost. To je asi hlavní sdělení filmu Sedm dní hříchů, který vytčené pravdy ilustruje příběhem česko-německého manželského páru ze Šumperska, na nějž po osvobození Sudet tíživě dopadá „spravedlnost“ z rukou samozvaných mstitelů.

Lidé, jimž takřka ze dne na den připadla moc rozhodovat o osudech a životech svých dosavadních spoluobčanů, mají často sami máslo na hlavě – o to jsou zákeřnější a o to ochotněji se inspirují metodami nacistů. Zlo páchané na nevinných obětech tak pokračuje bez přestávky, jen s pozměněnými aktéry.

Přeskočená válka

Český lesník Jan Olšan (Ondřej Vetchý) si těsně před válkou bere Němku Agnes (Vica Kerekes): většina sousedů to vnímá jako cosi přirozeného, byť se samozřejmě najdou výjimky, jako například Agnesin cholerický bratr Jürgen. Ten chápe sestřin sňatek s Čechem jako smrtelnou urážku rodiny. Také je tu jakási nedořešená historie mezi Olšanem a jeho předchozí láskou Marií, která dala přednost vychytralému podnikateli Brachtlovi...

O tom, jak se vztahy mezi těmito a dalšími postavami v následujících válečných letech rozvinou dál, se ovšem moc nedozvíme. Film ještě ukáže, jak musí Jan Olšan nerad přijmout říšské občanství, aby si udržel práci, a pak se již střihem přesouvá k oněm těžkým sedmi dnům na přelomu končící války a neklidného míru. Do kraje malebné přírody a – jak se zdálo – vesměs dobrých lidí, vtrhne zlo: zabíjí a rabuje tu německá jednotka, pak přicházejí morálně vachrlatí „partyzáni“, z nichž se záhy stávají vládci okresu. Nikdo si není jistý svým dalším osudem, Agnes prchá, její manžel Jan ji marně hledá, sám se ovšem netěší právě velké přízni nových mocných – ještě že nový předseda ONV je jeho bratranec. Bude to ovšem stačit?

Až na to, že těch vynechaných šest let v historii postav opravdu dost citelně chybí (a náznaky v dalším ději to moc nenapraví), je zde položen základ pro docela působivé drama. Tvůrci však jako by se v dalším pokračování přesně nemohli rozhodnout, na které postavy a vztahy se soustředit a jak vlastně vyprávění pojmout: zda chtějí nechat růst a sílit již naznačené motivy, či zda hodlají diváky překvapovat novými a nečekanými zápletkami.

Na intimnější prokreslení vztahu mezi Janem a Agnes se vlastně nedostane. Dá se vytušit záměr ukázat proměnu hořkostí poznamenaného manželského vztahu v novou, silnou a možná k nenaplnění odsouzenou lásku. Tento psychologický, osobní aspekt se však ztrácí pod nánosem mnohem razantnějších tahů štětcem, které mají líčit vymknutost doby. Film Sedm dní hříchu tolik chce zobrazit nejednoznačnost dobra a zla v onom pohnutém období, až se paradoxně zalidní veskrze schematicky pojatými figurami, které pak do značné míry pouze předvádějí souboj rozličných stereotypů. S každým dalším dějovým zvratem je v takových případech dodáno jen další klišé, přičemž v závěru je jejich kadence opravdu nebezpečná.

Kdo smí nosit rudou hvězdu?

Pohříchu jednorozměrně vyznívají hlavní hrdinové – naivní a poctivý myslivec, který zřejmě teprve na konci války pochopil, že se něco neblahého děje, jeho andělsky nevinná žena – ale i další zúčastnění. Režisér Jiří Chlumský si dal dost práce s vytesáním busty spravedlivého sovětského majora Uvarova, pro jehož ztvárnění angažoval ruskou hereckou hvězdu Fjodora Bondarčuka.

Scenárista Josef Urban jeho historickou roli vykreslil již v (pozoruhodném) televizním dokumentu Kde se valí kameny z roku 2007: Uvarov neměl právě v lásce Čechy, neboť v bojích legionářů s bolševiky padl jeho otec, a coby vojenský velitel oblasti skutečně byl autoritou, u níž nacházeli zastání sudetští Němci postižení přehnanou českou horlivostí. Zde je Uvarov povýšen na jedinou velkou postavu příběhu, moudrého hrdinu, který dává za uši českým rychlokvašeným hrdinům a kárá je za přetvářku, když si připjali sovětskou rudou hvězdu, byť přitom vlastní hotel. Ani on však nemůže dohlédnout na vše...

Příběh prchající Agnes, místo aby gradoval, postupně spíše ztrácí dech, a také zpětné vysvětlování konkrétních důvodů jejího útěku působí dosti klopotně. Přesvědčivější je Janova odysea, i ta se ale až přespříliš zamotává. Tvůrci jako by sami úplně nevěřili, že se jim původně rozehrané linie skutečně spojí do důrazného dramatického finále: pro jistotu ještě přichází další (ne)čekaný padouch, který pro sebe bizarně ukradne nejvypjatější scénu celého filmu.

Bylo by možné se pozastavit nad mnoha jednotlivostmi: třeba jaký klíč tvůrci zvolili pro to, kdo bude kdy mluvit česky a kdy německy nebo proč obdařili vesničany zázračným porozuměním ruštině. Navzdory různým možným výtkám je nicméně film Sedm dní hříchu důležitou připomínkou jedné historické kapitoly a jako impuls k důkladnějšímu přemýšlení o oné době jistě fungovat může. I jako impuls pustit si znovu skvělé filmy, jako je Vláčilova Adelheid, Kachyňův Kočár do Vídně nebo Svobodův Zánik samoty Berhof.