Poslední kniha je rozdělena na dva filmy, a tak ten definitivní závěr, na nějž se Harry a všichni okolo tak dlouho připravují, nastane v červenci, alespoň po nejkratší pauze mezi potterovskými premiérami. Jakkoliv rozhodnutí rozpůlit Relikvie smrti mohlo být motivováno přáním vydělat na úspěšné sérii o pár (stovek) milionů víc, můžeme být za ně rádi. Adaptace knih J. K. Rowlingové často trpěly tím, kolik událostí se z nich muselo obětovat, aby netrvaly víc než maximálně únosné dvě a půl hodiny.
Harry Potter a Relikvie smrtiVB/USA 2010 |
Atmosféra válečné totality
Litovat diváci ani nemusí, že se sedmý Harry Potter nestihl převléct do módního trojrozměrného hábitu. I když některé z těch speciálních efektů by se v 3D vyjímaly, i bez něj film leká výpady Naginyho a straší dost na to, aby si zasloužil svou přístupnost od dvanácti let. Předposlední potterovka je temnější, zoufalejší i osamělejší než ty před ní. Poprvé chybí Brumbál i celé Bradavice, už také ovládané Smrtijedy. Harry proto se místo do školy vypraví na odyseu hledání viteálů, předmětů, do nichž Voldemort ukryl kusy své duše. Samozřejmě ho doprovází Ron a Hermiona, i vztahy tak věrných kamarádů ovšem prochází dalšími zkouškami, protože přítomnost zla nahlodává vše.
Seznam potterovských herců, který by už dlouho mohl suplovat jeden díl encyklopedie "Kdo je kdo v britském filmu", rozšířil Bill Nighy, Peter Mullan a Rhys Ifans. Nováčkem je i kameraman Eduardo Serra (Krvavý diamant, Dívka s perlou), schopně kreslící potřebnou atmosféru z tmy, chladu, opuštěné krajiny a zamračené oblohy. Přibyl také skladatel Alexandre Desplat. Jeho hudba tu zní méně výrazně než třeba v druhé Twilight sáze, ale alespoň nezapomíná na motivy Johna Williamse.
Důležitější je, že scénář opět napsal Steve Kloves, jehož jediná absence u Fénixova řádu byla příliš poznat. Do konce zůstává i režisér David Yates a Relikvie smrti – část 1 jsou nejlepší potterovkou pod jeho vedením. Yates, který sérii převzal v pátém dílu, v magickém filmovém světě získává jistotu. Romantika tvůrci s dvěma cenami BAFTA za dramatické televizní seriály nejde extra dobře. Zato umí natočit scény, které by si mohlo půjčit jakékoliv drama z druhé světové války, jako útok na svatbu nebo montáž, kdy hlas v rádiu oznamuje jména zmizelých a mrtvých, zatímco se Harry a spol. stěhují na další osamělé místo, odříznutí od všech, které milují.
V této pochmurné atmosféře země pohlcené válečnou totalitou víc než kdy jindy uvolňují náladu vtípky, které vždy patřily do Harryho světa. Připomínají nám, že jsme stále v té podivuhodné říši fantazie, i to, že jsou její hrdinové stále teprve teenageři.
Vloupání do Brumbálova hrobu
Toto nezvykle intimní a emocionální drama, končící Dobbyho rozloučením a Voldemortovým vloupáním do Brumbálova hrobu, se tolik nepodobá dětsky okouzleným zábavným začátkům Harryho Pottera, že přivést do kina dítě pod deset let se slabostí pro okaté skřítky by bylo kruté a matoucí. Ale kam až mladý čaroděj musel v této poutavé sáze o souboji dobra a zla dojít, každý jeho fanoušek ví. A nepřekvapivě, i tento díl je natočený hlavně právě pro ně.
