Seriál Já jsem noc dostává svému jménu. Na temném příběhu jsou nejsilnější fakta

O Georgi Hodelovi (1907–1999) se dá vyprávět tolik věcí (někdy doložených, jindy pravděpodobných anebo alespoň možných), že je obtížné vůbec odněkud začít. Můžeme například s jistotou říci, že byl velkým milovníkem umění. Fascinoval jej surrealismus a mezi jeho přátele patřili slavný fotograf Man Ray nebo filmový režisér John Huston. Ostatně Hustonova bývalá manželka Dorothy se časem stala Hodelovou druhou ženou. Bydlel v Hollywoodu v domě, který postavil Lloyd Wright, syn slovutného Franka Lloyda Wrighta. Sám Hodel měl prokazatelný hudební talent – uvádí se, že jako chlapce jej navštívil sám Sergej Rachmaninov, aby si poslechl jeho hru na klavír. George Hodel se sice nakonec vydal na dráhu lékaře, ale bytostný zájem o umění jej nikdy neopustil.

Bohémský styl Hodelova života se nikoli překvapivě snoubil se sexuálním apetitem a nevázaností – celkem otevřeně žil v několika vztazích zároveň a o jeho zábranách v tomto směru si nikdo nedělal velké iluze. To jsou ovšem všechno ještě relativně hezké věci, které se o Georgi Hodelovi dají říci. K těm horším patří například podezření, že v Los Angeles provozoval tajnou potratovou kliniku.

Nicméně kdo si zadá Hodelovo jméno do vyhledavače, na toho okamžitě vyskočí ještě jiná informace: George Hodel byl jedním z hlavních podezřelých v temném případu známém jako „černá Dahlia“. V lednu 1947 bylo v Los Angeles nalezeno mrtvé tělo mladé ženy jménem Elizabeth Shortová – hrůzným a zároveň promyšleným a odborným způsobem zmrzačené. George Hodel se mezi podezřelé dostal mimo jiné kvůli své pověsti hollywoodského libertina a také proto, že právě v tu dobu jej jeho nezletilá dcera Tamar veřejně obvinila z toho, že s ní udržuje incestní vztah. Kupodivu (ale možná spíše bez velkého podivu, vhledem k Hodelovým konexím) nebylo žádné z obvinění prokázáno. George Hodel se nicméně v roce 1950 přestěhoval na Filipíny, kde se potřetí oženil a žil tam až do roku 1990. Posledních devět let svého života pak prožil opět ve Spojených státech (a ve čtvrtém manželství).

Hodelova účast na vraždě Elizabeth Shortové zůstává dodnes v rovině spekulace. Nezpochybnitelným faktem ovšem je, že vlastní Hodelův syn Steve, který se stal detektivem v losangeleském oddělení vražd, je o vině svého otce skálopevně přesvědčený a vydal na toto téma několik knih. Dokonce v nich svému tatínkovi připisuje všemožné další nevyřešené vraždy včetně neblaze proslulého řádění takzvaného Zodiaka na přelomu 60. a 70. let. Kdyby nic jiného, nesvědčí to o úplně zdravých poměrech v Hodelově rodině.

Čímž se teprve dostáváme k příběhu, přes nějž se k Georgi Hodelovi přibližuje minisérie Já jsem noc. Její první dva díly mimochodem natočila Patty Jenkinsová, momentálně známá zejména díky úspěchu superhrdinského filmu Wonder Woman. Již dříve ve snímku Zrůda (2003) s Charlize Theronovou ovšem prokázala, že si dokáže posvítit na temnotu lidské duše.

Bílá dívka v černé rodině

Hlavní hrdinkou minisérie Já jsem noc je šestnáctiletá dívka Pat, která je vychovávaná jako černoška: má černou matku, černé kamarádky, v autobuse nastupuje do oddělení pro černé. Její pleť je ovšem překvapivě světlá. A když inteligentní děvče začne pátrat, brzy zjistí, že její matka je ve skutečnosti někdo jiný, bílá žena, a jejím otcem údajně neznámý černoch. Jenomže ani to ještě nemusí být celá pravda. V každém případě skutečné jméno oné dívky je Fauna Hodelová a její matkou je dcera George Hodela Tamar.

I tahle absurdní zápletka je zcela pravdivá: skutečná Fauna Hodelová o svém osudu také vydala knihu a v titulcích minisérie je zapsána jako koproducentka, i když premiéry se nedožila – zemřela v roce 2017. Stejně jako je neuvěřitelný celý spletitý příběh, je téměř neuvěřitelné i to, že dosud nebyl zfilmován (nepočítáme-li filmy o souvisejícím příběhu „černé Dahlie“). Jeden pokus zfilmovat Faunin osud již nicméně učiněn byl v roce 1991. Snímek ale nikdy nebyl uveden a vedle finančních důvodů se jako o jedné z příčin hovoří o dlouhých prstech Faunina dědečka.

V nynější pečlivě dobově vypravené minisérii se událostmi zmatená, ale sebevědomá Fauna ve výrazném podání Indie Eisleyové postupně dopátrává různých stupňů pravdy o svém původu. Kontrast ne vždy ideálního, ale láskyplného prostředí náhradní černé rodiny a intrikánského, zvrhlého a pokryteckého světa bílých zřetelně souzní s aktuálním hollywoodským politickým diskurzem, nepůsobí však nijak násilně ani příliš zjednodušeně.

Faunino pátrání je samozřejmě pro účely napínavého seriálu ještě víc zdramatizováno. Jako pomocníka jí tvůrci přiřkli mladého, nicméně životem již řádně omletého reportéra Jaye Singletaryho (Chris Pine), který trpí traumaty z války v Koreji, pije, šňupe, profesně paběrkuje, neustále dostává nakládačku od sadistických policistů a touží po druhé šanci usvědčit George Hodela ze špinavostí – při první příležitosti totiž spektakulárně prohrál. Toto chodící klišé je ovšem jedním ze smyšlených prvků v příběhu a zejména v pasážích, kde se Jayovi zjevují přízraky korejských vojáků v beranicích, se ocitá na hranici parodie. Osobní kouzlo, které do role Chris Pine vnáší, nicméně naštěstí leccos přebije.

Tím nejsilnějším na minisérii Já jsem noc však stejně zůstávají fakta, jež ji inspirovala. Na konci každého dílu je připomínají dobové dokumenty: třeba George Hodel na fotografii Mana Raye...