3. září 2019 10:26, aktualizováno  15:58 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Nabarvené ptáče v Benátkách vzbudilo rozporuplné emoce. Desítky diváků opustily sál během první hodiny filmu

Snímek Nabarvené ptáče (2019). Režie: Václav Marhoul. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Snímek Nabarvené ptáče (2019). Režie: Václav Marhoul. | foto: BIOSCOP

BENÁTKY/PRAHA Novinářská projekce snímku Nabarvené ptáče českého režiséra Václava Marhoula v pondělí na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vyvolala potlesk i odmítavé reakce. Několik desítek diváků, převážně žen, nevydrželo zobrazované násilí na lidech i zvířatech nebo brutální erotické scény a opustilo sál již během první hodiny promítání.

„Tohle nedám,“ gestikulovala při odchodu po jedné z mnoha drsných scén jedna z divaček. Většina přítomných však při závěrečných titulcích tleskala.

O Marhoulův snímek natočený podle stejnojmenného románu Jerzyho Kosińského byl velký zájem. Před sálem Sala Darsena těsně přiléhající k hlavnímu Sala Grande byla už hodinu před promítáním velká fronta. Tvořili ji novináři, kteří se před projekcí zavázali, že před úterním oficiálním uvedením nebudou film hodnotit, i akreditovaní festivaloví pracovníci a hosté. Sál s kapacitou 1500 sedadel se zaplnil téměř do posledního místa.

Fotografie z natáčení filmu Nabarvené ptáče (2019) Režie: Václav Marhoul.
Jakub Čech. Fotografie z natáčení filmu Nabarvené ptáče (2019) Režie: Václav...

Nabarvené ptáče patří k divácky náročným filmům. Má dvě hodiny a 49 minut, z toho se v něm mluví devět minut a neobsahuje žádnou filmovou hudbu. „Jednoznačně jsem se pokoušel vyhnout patosu a ohraným klišé, vydírajícímu melodramatu i hudbě, která má za cíl vyvolávat umělé emoce. Absolutní ticho dokáže být stejně ostré a citově nabité jako jakákoliv hudba,“ sdělil v prohlášení před začátkem festivalu Marhoul.

Výjimkou je píseň Eukalyptový háj od izraelské skladatelky a zpěvačky Naomi Šemerové, kterou k závěrečným titulkům nazpívala v hebrejštině herečka Jitka Čvančarová. Snímek byl natočený na 35milimetrový film. „Panoramatický film je velice emotivní formát. Žádný jiný formát totiž nedokáže zachytit s takovou přesností a silou krásu i krutost toho, co se odehrává na plátně,“ podotkl Marhoul.

„Když chce umělec natočit film o tom, jak je důležitá láska, dobro a lidskost, má dvě možnosti - udělat krásný barevný film se zahradou plnou květin a s modrou oblohou, nebo může naopak zdůraznit, co je potřeba hledat, co nám chybí,“ řekl Marhoul. „Na začátku natáčení jsem netušil, že toto téma bude nyní tak aktuální... Tolik malých opuštěných dětí utíká ze Sýrie, Libye, Afghánistánu a vlastně se snaží o to samé, o co se snaží moje hlavní postava - zachránit si život,“ dodal.

Nabarvené ptáče

Příběh plný krve a krutosti se odehrává v blíže neurčené východoevropské zemi během druhé světové války. Vedle češtiny, ruštiny a němčiny se v něm hovoří směsí východoevropských jazyků. V koprodukční snímku se vedle švédského herce Stellana Skarsgarda představujícího německého vojáka Hanse objeví další mezinárodní hvězdy jako Harvey Keitel v roli faráře nebo Julian Sands, který ve své filmografii ztvárnil další zápornou postavu, tentokrát pedofilního výrobce alkoholu Garbose. Hlavní roli chlapce procházejícího životními traumaty ztvárnil Petr Kotlár.

„Nabarvené ptáče není válečný film, ani to není film o holocaustu. Myslím, že se jedná o zcela nadčasový a veskrze univerzální příběh - příběh o souboji mezi temnotou a světlem, dobrem a zlem, skutečnou vírou a organizovaným náboženstvím a mezi mnoha dalšími protiklady,“ uvedl v oficiálních materiálech k filmu Marhoul.

„Říká se, že pro režiséra je nejtěžší práce s dětmi a zvířaty, my jsme měli oboje. Práce se zvířaty byla velmi komplikovaná, například uhoření zvířete hned v úvodní scéně vyžadovalo speciální efekty a práci postprodukce,“ konstatoval Marhoul.

Snímek s rozpočtem přibližně 175 milionů korun se natáčel v celkem 16 lokacích na Ukrajině, Slovensku, v Polsku a v Česku. Poslední, v pořadí 3531. klapka padla 5. července 2018. Nabarvené ptáče se 9. září představí i na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.

ČTK

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.