Když se student hudební konzervatoře v Oslu, saxofonista a multiinstrumentalista Jorgen Munkeby ohlížel v 90. letech po angažmá, vzali ho kolegové do souboru Jaga Jazzist. O jednoho muzikanta více či méně... stejně si toho nikdo nevšiml. V relativně experimentální a volnomyšlenkářské formaci vydržel jen pět let.
Norsko tehdy ovládal tzv. future jazz, z jehož boomu skvěle profitoval Nils Petter Molvaer, Mathias Eick nebo Bugge Wesseltoft. Munkeby sám byl ohromně ovlivněn hudbou klasiků Coltranea nebo Colemana, ale zároveň byl i fanouškem progresivního rocku a metalu, kterému se ve Skandinávii daří minimálně stejně dobře jako elektronice nebo jazzu. Nehodlal se vzdát ani jedné ze svých lásek a v roce 1999 založil kapelu Shining.
V království kýče
Po poměrně konzervativních začátcích, akustickém debutu Where the Ragged People Go a jedné méně výrazné nahrávce podepsali smlouvu s prestižním labelem Rune Grammofon a téměř přes noc zažehli revoluci. Album In the Kingdom of Kitsch You Will Be a Monster (pojmenovaným po Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí, přičemž samotný název kapely Shining pochází ze snímku Stanleyho Kubricka) nakombinovali experimentální jazz s metalem za osobitého použití elektrických kytar, automatických bicích a syntezátorů.
Hudebním kritikům a jazzovým puristům tehdy málem vypadly oči z důlků. Jednoznačný triumf zopakovali na desce Grindstone a jazzovou apokalypsu završili vystoupením na festivalu Moldejazz 2008. V The Armageddon Concerto se spojili s blackmetalovou hydrou Enslaved a své publikum tehdy vyděsili natolik, že nikdo ani nepomyslel na odchod od pódia.
Na konci ledna vyšlo páté studiové album s názvem Blackjazz. Přímý podíl na jeho brutálním zvuku má právě kolaborace s Enslaved; ostatně obsahuje také společnou verzi skladby 21st Century Schizoid Man od King Crimson. Po Grindstone, kdy se zdálo, že větší prznění už jazz, byť daleko za hranicí avantgardy, nesnese, ukázalo se, že rezervy jsou ještě velké.
