Záplava archivního humoru v letošním předsilvestrovském období některé dávné jistoty možná spíše zpochybnila, než upevnila: například tvrzení, že je Vladimír Menšík „nezničitelný“. Ve vzpomínkách pamětníků snad ano, ale čerpá-li z jeho „gejzírů vtipů“ hned několik pořadů najednou a opakují-li dokonce tytéž scénky, pak se jedná o skutečně důkladnou prověrku odolnosti herecké legendy i diváků.
V úhrnu pak archivní sestřihy opět připomněly, že potíže s přípravami veselých televizních pořadů měly i dřívější generace tvůrců. Jejich mnohdy nesplněný cíl ostatně právě v jedné ze vzpomínek pojmenoval Jiří Sovák: udělat zábavu takovou, aby divák řval smíchy, a ne bolestí.
Jak rozesmát svatého Václava
Autoři čerstvých pokusů pobavit silvestrovské publikum zůstali většinou na půl cesty, jejich snaha měla ze všeho nejvíc šanci vyvolat na tvářích diváků strnulý úsměv.
Zejména přímý přenos z Václavského náměstí, kde rozbila stan televize Nova, nabídl mnoho zajímavých námětů k zamyšlení. Kdo na záběry třicetitisícového davu shromážděného pod sochou svatého Václava jen náhodou přepnul, mohl na chviličku zaváhat, zda i tentokrát nejde o archivní záznam z úplně jiné sešlosti. Špičaté čepičky s logem Novy na hlavách přítomných občanů jej ovšem musely záhy uvést do reality. Opravdu nešlo o demonstraci proti totalitě, ale o dobrovolný hold svobodných lidí komerční zábavě ve vší její kráse.
Magie místa ovšem funguje spolehlivě stejně jako před lety: chce-li kdo vědět, v jakém rozpoložení se česká společnost právě nachází, shromáždění u koně mu to prozradí. Dobrou náladu přítomných evidentně nekazila ani kvalita nabízeného programu, přestože například Václav Vydra a Martin Dejdar předvedli, že umí opravdu nesrovnatelně lépe tančit, respektive hrát hokej, než vybírat a vyprávět anekdoty.
Z dalších pořadů dostalo na Nově nejvíce prostoru Politické harašení, které proti obvyklému průběhu nepřineslo nic nového. Znepokojení snad mohla vyvolat jen pochybnost, zda televize Nova omylem nezařadila s předstihem snímek Bláznivý exorcista, plánovaný jinak až na čtvrt na dvě ráno. Jinak pokusy Zuzany Bubílkové imitovat Miloše Zemana budily jako obvykle soucit; její přihrávač a figurant Martin Maxa zase nedávno naznačil mnohem nadějnější směr své kariéry, když v pořadu České televize o rekordech a kuriozitách předvedl úctyhodné množství dřepů.
Při sledování nabídky Primy bylo možné jen nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy tato stanice silvestrovský souboj předem vzdávala. Tentokrát do něj hned zkraje večera nasadila speciál pořadu Nikdo není dokonalý a v něm snahu tří starších pánů - Krampola, Uzla a Cimického - žertovat o sexu. Na pořad pro diváky, kteří si právě nedoplňují základní vzdělání, bylo nutno počkat až do půlnoci, poté Prima zařadila komedii Dannyho DeVita Válka Roseových.
Ani Česká televize nevybočila ze svého standardu, Miroslav Donutil v Lucerně naplnil svou kvótu historek o Frantovi Kocourkovi a pásmo Mississippi Queen z Pohořelic, v němž osobnosti ostravského popu včetně Jaromíra Nohavici předvedly české verze slavných rokenrolů, neurazilo, ale zábavu k popukání také nenabídlo. Svou úroveň těsně nad hranicí pokleslosti si zachovalo i silvestrovské vydání pořadu Karla Šípa Za oponou; satirická scénka o odposlouchávaném nevěrném poslanci byla sice nepatrně zdařilejší než novácké harašení, přesto by asi málokdo věřil, že si její autor při jiné příležitosti troufl dopsat Havlovu Audienci.
Sveřepým zastáncům teze, že televize může nabídnout i inteligentní zábavu, opět dodala naději jen ČT 2, na níž se tentokrát rozprostřel vcelku zdařilý Circus Maximus. Jak návštěvy „gladiátorů“ -kouzelníka, potápěčů či kaskadérů - tak živá hudební vystoupení měla smysl a spád a půlnoční koncert skupiny Levellers byl skutečným vrcholem.
V úhrnu pak archivní sestřihy opět připomněly, že potíže s přípravami veselých televizních pořadů měly i dřívější generace tvůrců. Jejich mnohdy nesplněný cíl ostatně právě v jedné ze vzpomínek pojmenoval Jiří Sovák: udělat zábavu takovou, aby divák řval smíchy, a ne bolestí.
Jak rozesmát svatého Václava
Autoři čerstvých pokusů pobavit silvestrovské publikum zůstali většinou na půl cesty, jejich snaha měla ze všeho nejvíc šanci vyvolat na tvářích diváků strnulý úsměv.
Zejména přímý přenos z Václavského náměstí, kde rozbila stan televize Nova, nabídl mnoho zajímavých námětů k zamyšlení. Kdo na záběry třicetitisícového davu shromážděného pod sochou svatého Václava jen náhodou přepnul, mohl na chviličku zaváhat, zda i tentokrát nejde o archivní záznam z úplně jiné sešlosti. Špičaté čepičky s logem Novy na hlavách přítomných občanů jej ovšem musely záhy uvést do reality. Opravdu nešlo o demonstraci proti totalitě, ale o dobrovolný hold svobodných lidí komerční zábavě ve vší její kráse.
Magie místa ovšem funguje spolehlivě stejně jako před lety: chce-li kdo vědět, v jakém rozpoložení se česká společnost právě nachází, shromáždění u koně mu to prozradí. Dobrou náladu přítomných evidentně nekazila ani kvalita nabízeného programu, přestože například Václav Vydra a Martin Dejdar předvedli, že umí opravdu nesrovnatelně lépe tančit, respektive hrát hokej, než vybírat a vyprávět anekdoty.
Z dalších pořadů dostalo na Nově nejvíce prostoru Politické harašení, které proti obvyklému průběhu nepřineslo nic nového. Znepokojení snad mohla vyvolat jen pochybnost, zda televize Nova omylem nezařadila s předstihem snímek Bláznivý exorcista, plánovaný jinak až na čtvrt na dvě ráno. Jinak pokusy Zuzany Bubílkové imitovat Miloše Zemana budily jako obvykle soucit; její přihrávač a figurant Martin Maxa zase nedávno naznačil mnohem nadějnější směr své kariéry, když v pořadu České televize o rekordech a kuriozitách předvedl úctyhodné množství dřepů.
Při sledování nabídky Primy bylo možné jen nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy tato stanice silvestrovský souboj předem vzdávala. Tentokrát do něj hned zkraje večera nasadila speciál pořadu Nikdo není dokonalý a v něm snahu tří starších pánů - Krampola, Uzla a Cimického - žertovat o sexu. Na pořad pro diváky, kteří si právě nedoplňují základní vzdělání, bylo nutno počkat až do půlnoci, poté Prima zařadila komedii Dannyho DeVita Válka Roseových.
Ani Česká televize nevybočila ze svého standardu, Miroslav Donutil v Lucerně naplnil svou kvótu historek o Frantovi Kocourkovi a pásmo Mississippi Queen z Pohořelic, v němž osobnosti ostravského popu včetně Jaromíra Nohavici předvedly české verze slavných rokenrolů, neurazilo, ale zábavu k popukání také nenabídlo. Svou úroveň těsně nad hranicí pokleslosti si zachovalo i silvestrovské vydání pořadu Karla Šípa Za oponou; satirická scénka o odposlouchávaném nevěrném poslanci byla sice nepatrně zdařilejší než novácké harašení, přesto by asi málokdo věřil, že si její autor při jiné příležitosti troufl dopsat Havlovu Audienci.
Sveřepým zastáncům teze, že televize může nabídnout i inteligentní zábavu, opět dodala naději jen ČT 2, na níž se tentokrát rozprostřel vcelku zdařilý Circus Maximus. Jak návštěvy „gladiátorů“ -kouzelníka, potápěčů či kaskadérů - tak živá hudební vystoupení měla smysl a spád a půlnoční koncert skupiny Levellers byl skutečným vrcholem.
