Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Sloni a písničkáři nezapomínají. Burianovi vydržela tvůrčí tvrdohlavost dodnes

Jan Burian foto: Galén

PRAHA - Jan Burian v prvním dílu autobiografie nazvané Co jsem nezapomněl připomíná doby totality a ještě příliš nepošlapaného sametu. S humorem i trochou trpkosti.
  14:00

Podtitul knižních pamětí – Z deníku potulného písničkáře – je výstižný. Jan Burian sice zachytil i vzpomínky z dětství a pár soukromých epizod, ovšem v účelné zkratce. V knize jde především o popis zkušenosti svobodomyslného umělce, který se snaží dělat cenzurou neokleštěný kumšt v nesvobodné době. Proplouvá povinnými schvalovacími řízeními, vypořádává se s dílčími zákazy činnosti a celou otepí klacků pod nohama, aniž by si zadal s komunistickým režimem, nebo se naopak nechal zahnat do undergroundu. Připomínat ony peripetie generaci, která nezažila boj o svobodné vyjádření, má ohromný smysl.

Burian při psaní částečně vycházel ze samizdatu Rychle než to zapomenu, puštěného do oběhu v polovině 80. let. Upravil a doplnil ho ze svého dnešního pohledu a v dnešních podmínkách, kdy už se nemusí bát jmenovat aktéry historek, aby je nekompromitoval před státní mocí.

Nepodlehl ovšem pokušení hrát si na jednoho z generálů po bitvě. Ponechal reálie v autentické podobě, bez přemoudřelých komentářů. V nové knize Co jsem nezapomněl navíc dotáhl vzpomínky až do roku 1991 pomocí stejně autentických poznámek z deníků, dobových fejetonů, citátů písňových textů či pódiových promluv svých i dalších kumštýřů. Ke slovu se tak zprostředkovaně dostanou vedle Jiřího Dědečka například Jiří Suchý, Vodňanský se Skoumalem, Oldřich Janota, Jan Jeřábek a František Janče. Kniha tím získala útržkovitý charakter, což není na škodu. Naopak, forma navazujících fejetonů a poetických střípků autorovi svědčí. Nepřekáží ani čtivosti, neruší povědomí o souvislostech.

Občasný náznak trpkosti je namístě. Právem ji může cítit „kanárek v kleci“, abychom parafrázovali jednu z Burianových písní. Ale stejně oprávněně ji vnímá i kumštýř s čerstvým darem svobody. Třeba když mu v dobách těsně porevolučních „Petr Hannig z rozhlasu, jeden z největších mafiánů v pop-music“, nabídne místo ve výboru pro vyšetřování korupce v rozhlase. „Zvedl se mi žaludek. ‚Teda že zrovna vy, pane Hannig?‘, neudržel jsem se,“ přepisuje autor z deníkových zápisů. Porevoluční převlékání kabátů (nejen) Burianovi pochopitelně leží v žaludku. Ovšem stejně uštěpačně se vyjadřuje i k přiznaně zkomercializovanému přístupu ke kultuře: „Kulturou národa cloumá soutěž o Miss Monokiny… Pořadatelem je Milan Kaplan, někdejší hlavní organizátor Folkového kolotoče,“ zapsal si s datem 10. 4. 1990.

Co jsem nezapomněl ovšem nepředstavuje sbírku negací a jedovatostí, natož „skandálních odhalení“. S velkou chutí Burian vysekává poklonu nejen některým kolegům, ale i nenápadnému hrdinství pořadatelů, kteří mnohdy pod hrozbou kriminálu umožnili vystupovat umělcům režimu nepohodlným. Například Jarmile Polákové a Vladimírovi Hanzelovi, organizátorům festivalu v Lipnici nad Sázavou, geniálně maskovanému názvem Písní za mír. Zásadní pozitivní zprávou knihy je, že i v dobách největšího marasmu ve společnosti se dá něco dělat. Za stejně důležité lze považovat i humorné pasáže, právě legrace přece pomáhá přestát nedobré doby.

Barevná informační mozaika také znovu ukazuje, proč se Burian ani v dobách nahlodané totality, ohromné popularity folku a „protestujících bardů“ nestal „hromadným sdělovacím písničkářem“. K šíření chytlavých sloganů by potřeboval smysl pro prvoplánovost a podbízivost, který uměleckou poctivost ctícímu Burianovi chyběl. Nebo se k němu spíše nesnížil, protože vlichotit se podobně smýšlejícímu publiku by asi nebylo těžké.

Burianovi naštěstí tvůrčí tvrdohlavost vydržela dodnes. Ostatně propsala se i do prvního dílu pamětí a lze ji čekat i v chystaném pokračování „deníku“, který má pokrýt období od roku 1992 po současnost.

JAN BURIAN:
CO JSEM NEZAPOMNĚL
ANEB Z DENÍKU POTULNÉHO PÍSNIČKÁŘE

Vyd. Galén, 2021, 411 stran

Autor:
Témata: Kultura, Literatura

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...