Fandové v nich viděli nekompromisní spasitele akčního žánru. Filmoví vědci pak nejdůslednější přenašeče videoherní estetiky na filmové plátno. Alespoň že tuhle pověst si autorská dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor stále drží. Ostatní naděje však vzaly za své a jejich kariéry se bortí už po třech celovečerních filmech – což je docela vtipný paradox, uvědomíme–li si, že rychlost a destruktivnost jsou příznačné právě pro styl tohoto tvůrčího tandemu (viz jejich série Zastav a nepřežiješ).
Poslední spolupráce režisérského dua nese výstižný název Gamer. Přináší dystopickou vizi budoucnosti, v níž byly hry povýšeny na vrchol zábavy a leckdy i primární podstatu existence. Nejprve bodovala "Společnost". Lidé se v ní napojovali do mozků jiných lidí a prováděli s nimi víceméně totéž, co můžeme my páchat prostřednictvím her typu Sims nebo v alternativním virtuálním světě Second Life. Jenže ve Společnosti se nemanipuluje s figurkami a digitálními avatary. Technologie postoupila a platící hráči se můžou z bezpečí svého obýváku "nahrát" do cizího těla, ovládat jej... a užívat si. Zatímco jedni si plní divoké fantazie, druzí se dobrovolně zbavují možnosti volby, jsou jen loutkami a vykonavateli i těch největších zvráceností.
Duchovní otec projektu, toho času miliardář a bezskrupulózní správce zábavního impéria Ken Castle (Michael C. Hall, proslavený postavou Dextera), tenhle koncept ještě zefektivnil. Přidal do něj násilí. Show se jmenuje poeticky Vrazi a hráči tentokrát ovládají trestance, kteří se skrze několik pekelně krvavých kol můžou prostřílet až ke svobodě. Hlavy se rozprskávají, končetiny odpadávají, zatímco davy na náměstích řičí blahem a peníze se sypou.
Čímž se dostáváme k zápletce samotné: elitní zabiják a hlavní hvězda show jménem Kable (Gerard Butler) stojí těsně před velkým finále. Padouch Castle však svou hvězdu nemíní nechat odejít. Těžiště filmu ovšem neleží v jejich konfrontaci na bojišti, nýbrž v Kableově touze rozbít celý zábavní moloch a vymanit z něj svoji manželku.
Plytká kritika technologií
Přes mnoho oslích můstků a směšných scenáristických kliček se děj brzy přesune z bojiště do pokojíků hráčů, nebo do centrály anarchistů, kteří chtějí taktéž rozvrátit systém a obnovit "přirozený" stav věcí. Gamer se tím od bojůvek odchýlí k náznakům jakési satiry či rovnou k šokantní kritice toho, jak moderní technologie, virtuální obsahy a bezuzdná počítačová zábava prostupují do našich životů. Neveldine s Taylorem tohle téma nahlas postulují, tragická je však jejich nemohoucnost nacházet v něm další myšlenkový rozměr, rozvést jej do čehokoliv inspirativního, zkrátka dojít alespoň kousek za výše popsanou premisu.
Hodnocení LN2 / 5 Gamer (Gamer) |
Tvůrci se zmůžou pouze na orgie hnusu, jen na oplzlé zkoumání zadků a obnažených ňader, prokládané nechutnými detaily na slintající hráče, kteří se ukájejí na úkor svých alter eg. Tutéž matérii čítaly i oba díly Zastav a nepřežiješ, kde fungovaly jako prvoplánově efektní lákadla pro teenagery. A najednou mají obsahově utáhnout dystopickou sci–fi? Nenechte se vysmát!
Neveldine a Taylor si šlechtí svůj psychedelický režijní rukopis, v němž pro tak staromódní přežitek, jakým je klasické vyprávění, není místo. Jejich styl se smrskává na otupující pásmo vjemů, natolik jednotvárné a zběsilé, že v něm každý dobrý nápad a každý náznak "cool" momentu zaniknou. Režiséři se schovávají pod značku N/T, jejich pustošivá filmařina by ale předpokládala spíš zkratku TNT. Přitom právě látka z Gamera by potřebovala zvlášť citlivé zacházení, aby adekvátně vynikly všechny její vrstvy. Nestalo se. Vztyčený satirický prstík i hlasité přestřelky jen projely brutálním mlýnkem na maso. Cokoliv do něj strčíte, bude rozšmelcováno do tvaru možná poživatelného, ale rozhodně ne extra chutného.
