22. ledna 2019 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

‚Snímek Skleněný vykrádá Formana.‘ Autor filmu se k tomu otevřeně přiznal na sociálních sítích

Jsou normální? Elijah Price (Samuel L. Jackson) a Kevin Wendell Crumb (James... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jsou normální? Elijah Price (Samuel L. Jackson) a Kevin Wendell Crumb (James... | foto: UNIVERSAL

PRAHA Konec Shyamalanova snímku Vyvolený z roku 2000 byl poněkud překvapivý: vzápětí po odhalení, jak se to přesně má s panem Skleněným a s jeho metodou hledání nezranitelného „komiksového“ hrdiny v reálném světě, nenásledoval epický souboj odhaleného zla s dobrem, nýbrž lakonické titulky oznamující internaci pana Skleněného v psychiatrické léčebně.

Neuplynulo ovšem ani dvacet let a už tu máme pokračování, ve kterém se Elijah Price alias pan Skleněný (Samuel L. Jackson) a nezranitelný bývalý hráč amerického fotbalu David Dunn (Bruce Willis) znovu utkávají. A nejsou sami: připlete se mezi ně ještě směsice postav obývající jedno tělo z filmu Rozpolcený, jejž M. Night Shyamalan natočil v roce 2016. 

Všechny tři filmy se tím propojily do „tajné“ trilogie, protože předem byl tento záměr zřejmý opravdu jen vyvoleným – byť Rozpolcený v tomto směru obsahoval, viděno zpětně, dost návodnou nápovědu v závěrečné scéně s Davidem Dunnem mezi hosty v baru. Oba snímky jsou ovšem zdánlivě tak rozdílné, že si jejich prolnutí dokázal málokdo představit, a Dunnovo zjevení vypadalo spíše jako režisérův mimoběžný žertík. 

Jenomže M. Night Shyamalan je mistr nečekaných řešení (kombinujících rafinovanost a odzbrojující naivitu) a skutečně teď dotáhl do konce svůj vlastní „vesmír“, trpasličí komiksové univerzum, které svérázně konkuruje blockbusterům z říše Marvel či DC Comics.

Hrdinové Vyvoleného a Rozpolceného se (po nedlouhém expozé) setkávají na celkem logicky zvoleném místě: v psychiatrické léčebně. V té, kam byl před lety uvržen pan Skleněný a kde nyní působí doktorka Ellie Stapleová, jež se specializuje na bludy inspirované komiksem. 

Na Elijaha Price taková diagnóza přesně sedí, a když se jednoho dne před udivenými policisty poperou David Dunn, přesvědčený o své nezranitelnosti a zázračném nadání vycítit zločin, s Kevinem Wendellem Crumbem, který se proměňuje (mimo jiné) v nezvladatelnou Bestii a unáší bezbranné dívky, kam jinam ty dva poslat?

Každý z nich dostane svou vlastní, speciálně zabezpečenou celu, ale nakonec stejně všichni i s panem Skleněným skončí na jakési skupinové terapii, během níž se jim doktorka Stapleová snaží vyhnat z hlavy jejich „blud“, vysvětlit jejich zvláštní vlastnosti přirozeně a vrátit je na zem mezi obyčejné smrtelníky.

Je odlišnost v ohrožení?

V reakci na úmrtí režiséra Miloše Formana zveřejnil M. Night Shyamalan loni v dubnu tweet, který se tehdy také jevil poněkud záhadně: „Přelet nad kukaččím hnízdem je jeden z mých nejoblíbenějších filmů všech dob. Otevřeně ho vykrádám ve Skleněném.“ Teď je celkem jasné, jak to myslel: jak v Přeletu, tak ve Skleněném se autority pod záminkou psychiatrické péče snaží zničit odlišnost a svobodu. Ve Formanově filmu je nicméně o dost snazší pochopit, proč je Velká sestra mrcha a McMurphy frajer. 

U Shyamalana se hraje o právo hrdinů i padouchů nadaných komiksovými schopnostmi existovat v reálném světě. Ať se režisér snaží, jak chce, je dost těžké považovat něco takového za palčivý problém. (Samozřejmě je tu zřetelná metaforická rovina příběhu, ale ani ta není dostatečně přesvědčivá. Je vůbec pravdivá premisa, že dnešní svět tak usilovně potlačuje jinakost, nebo dokonce že pohrdá komiksem?) To, co bylo před devatenácti lety ve Vyvolenémosvěžující – rehabilitace komiksu, jeho expanze do reality–, působí dnes už obehraně, zastydle.

Z Rozpolceného přišli do Skleněného vynikající James McAvoy a jeho Patricia, Dennis, Hedwig, Bestie, Barry, Heinrich, Jade, Ian, Mary Reynolds, Norma, Jalin, Kat, B .T., pan Pritchard, Felida, Goddard, Samuel, Polly a Kevin Wendell Crumb – ty je samozřejmě stále radost sledovat, byť i tady jde o opakovaný efekt a pohled na přifouknutou muskulaturu běsnící Bestie se také jednou omrzí. 

Samostatně obstojí i herecké výkony Samuela L. Jacksona, Bruce Willise nebo Spencera Treata Clarka, který z někdejší dětské role Dunnova syna příjemně vyrostl do té dospělé. Celkově to vypadá, že tím hlavním záměrem Skleněného je právě (a téměř jen) dojemné setkání se starými známými. Tedy is někdejším problematickým návštěvníkem stadionu, kterého si kdysi zahrál sám tvůrce a kterého nyní opět nechává potkat nezničitelného Davida Dunna. Když se na nás v té scéně M. Night Shyamalan potutelně culí, vypadá to chvíli dokonce, jako by celý film vznikl hlavně kvůli ní.

Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz