Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Dalajlama mě baví. Taková velmoc a bojí se jednoho chlapa, říká sochař Gebauer

Kurt Gebauer s jednou ze svých soch foto: Reprofoto

PRAHA - Kurt Gebauer (* 1941), sochař, mezi jehož poslední objekty patří srdce pro Václava Havla na piazzettě u Národního divadla, tvrdí, že je málo soch ve veřejném prostoru. Špatné sochy se prý instalují proto, že je malý výběr. Ale přiznává, že i ­jeho štvou, a navrhuje, aby se na pražský Klárov postavily další objekty, které se nikam nehodí, že by to byl pěkný parčík nebo hřbitov soch, takový český příspěvek ke světovému pomníkářství.
  14:16

LN: Jak to dopadlo se vzkazy na srdce pro Václava Havla?

Většinou byly pozitivní – třeba „chybíte nám, byl jste náš první a bohužel zatím poslední prezident“. Ani jsem to nestačil před odvozem na odlití všechno přečíst. První se tam podepsala Dagmar Havlová, která tam vyryla „Vašku, vrať se“, a pak je tam i podpis dalajlamy, Vlasty Chramostové, která ale svůj vzkaz napsala drobným rukopisem, to asi nepůjde přenést, uvidíme.

Byl tam jediný kritický vzkaz, někdo tam napsal „falešný idol“. Už předem jsem ale ohlásil, že tam dáme jen nápisy, které budou mít hlavu a patu, blbcům a barbarům prostor poskytovat nebudeme. A ­že to není žádná cenzura – kdybychom našli něco negativního, co má smysl, použijeme. Nic takového ovšem k dispozici nebylo.

LN: Vy jste vždycky svými sochami a ­instalacemi reagoval na stav společnosti. Neinspiruje vás rozruch kolem dalajlamy? Nevytvoříte nějaké dílo na toto téma?

Ten cirkus mě zatím spíš baví. Privátní osoba, která nemá žádnou faktickou moc a ještě chodí v takovém hábitu, a ­kam přijde, tam udělá takové pozdvižení. Jsem rád, že se nám podepsal, a ­bavím se při sledování reakcí našich politiků. Copak to není komické? Čína, taková velmoc, nejlidnatější země světa, a ­bojí se jednoho chlapa.

A ­přitom já Čínu miluju, byl jsem tam dvakrát na sochařském sympoziu a ­mám trochu představu o tom, jak to tam funguje; kdo tam nebyl, má to zkreslené. Ono je to opravdu složitější, než se nám to tady jeví, debatovali jsme o tom i s Václavem Havlem, kterého to velmi zajímalo z hlediska lidských práv.

LN: A jak vy to vnímáte se zkušeností, kterou máte?

Je to taková zvláštní symbióza komunismu a kapitalismu, ale ten běžný člověk, jak jsem měl možnost poznat, se hrozně bojí masakru a občanské války, mají s tím staleté zkušenosti, a tak raději přijímá status quo, akceptuje omezení, jen aby nenastal krvavý rozpad Číny. Evropa s Jugoškou byla dalším varováním.

A samozřejmě jsou tam obrovské rozdíly. Jednou nás sochaře pozvali rybáři z vesnice, kde jsme pobývali. To byla bohatá skupina lidí, možná mafie svého druhu, a uspořádali nám opulentní hody. A pak tam máte kameníky, každý má jedno tričko a paličku, ale jsou v pohodě. Oni ale jsou po všech stránkách jiní než Evropané a nemůžeme je poměřovat svými zkušenostmi a optikou, mají třeba jiný způsob vnímání vizuální kultury, to je dáno tím písmem. Aby byl Číňan gramotný, musí se naučit prý aspoň tři tisíce znaků. A všechno jsou to obrázky, čili jsou úžasně vnímaví k věcem, na které Evropan zírá a nechápe, co znamenají.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...