Tři akry poválečné Moskvy vystavěné jako kulisy nedaleko ukrajinského města Charkov. Projekt Dau měl původně fungovat jen pouhých sedm týdnů v roce 2006. Filmaři kamerami sledovali stovky ochotnických herců a dobrovolníků z řad neherců na každém kroku. Dnem i nocí. Stejně, jako by to ve skutečné Moskvě dělala KGB. Všichni byli v dobovém oblečení, jedli dobové pokrmy a donášeli na své sousedy.
  |
Jenže projekt po plánované lhůtě nepřestal. Když se v roce 2011 začalo hovořit o prvním filmu, měli filmaři údajně natočených zhruba 700 hodin materiálu. Pak se dlouhou dobu okolo Dau nic nedělo. V roce 2017 se na veřejnost dostala informace, že projekt údajně skončil. Vzniklo z něj čtrnáct samostatných samostatných filmů. jejich spojovacím je prostředí sovětských laboratoří.
Část z nich měla krátkou premiéru v rámci loňské umělecké instalace v Paříži. Snímek Dau. Degenerace měl pak oficiální premiéru v rámci letošního filmového festivalu Berlinale. Nyní dostane možnost i široká veřejnost.
Jako první dva filmy je možné vidět Dau. Matka Nora o komplikovaném vztahu vědce a jeho manželky. Druhý snímek, výše zmíněný Dau. Degenerace, je šestihodinový (!) příběh o tom, jestli je věda důležitější než stát. Kompletní seznam filmů je dostupný na oficiálních internetových stránkách projektu.
Kdo ale čeká strhující a dynamickou podívanou, ten by se měl poohlédnout jinde. Dau vznikl jako umělecký projekt a totéž platí i o filmech. Jde o kreativní vizi, fascinující pohled na dobu tvrdé totality a plíživé drama. Podle recenzí premiéry na Berlinale jde ale i o projevy režisérova obrovského ega.
Dau navíc do dnešního doby umírněných a korektních filmů nezapadá tím, že je údajně vše autentické. Herci opilost nehrají. To samé platí i o násilí a sexuálních scénách.
