Jistěže, kdyby byla opřena o opravdu silnou autorskou vizi a vědomí, proč a jak má takové dílo vzniknout. Jenomže očekávaná hluboká temnota Krásna Ondřeje Sokola zůstává omezena právě jen na tuto provokativní výchozí situaci. Dál už se pokračuje prostředky čím dál mělčími a účelovějšími, až se děj zcela rozmělní v nesourodých a bezvýznamných schématech.
Zkušený divadelní inscenátor drsných her Martina McDonagha a debutující filmový režisér Ondřej Sokol si zaslouží uznání za odvahu a odhodlání, s nimiž se do natáčení pustil. Původně zřejmě šlo o celkem ambiciózní projekt, který by posunul hranice černého humoru v českém filmu. Nemilosrdný prolog, v němž figurují tři malí kluci, koupaliště Krásno a úder blesku, v tom směru ještě dává značnou naději: zdá se, že se režisér odvážil zajít opravdu daleko a hledat groteskní prvek tam, kde se to může zdát zcela nepřípustné.
Z filmu Krásno Ondřeje Sokola.
Na podobně silný výjev se už pak ale čeká marně. Sledujeme dva trochu zastydlé čtyřicátníky Adama (Ondřej Sokol) a Michala (Martin Finger), kteří se vypravili z velkoměsta do rodného Šumperka. Michal je přesvědčen, že existují důkazy o vraždě jeho matky, a spolu s Adamem se pro ně vypraví za ženou, která matku nahradila (Jana Krausová), a za její již dospělou dcerou. Zpočátku korektní (ba více než to) setkání se brzy změní v boj, kdo s koho.... Ze všech stran přitom na Michala s Adamem doléhá nudná ubohost provinčního města, ze kterého před lety utekli: reprezentuje ji umíněně povýšený recepční v liduprázdném hotelu (David Matásek) i jejich protivný bývalý spolužák, nyní policista (Ondřej Malý).
KrásnoČR 2014 |
Bizarnost místa se má koncentrovat v podobě homosexuálního páru majitelů pohřební služby (Karel Roden a Jaroslav Plesl). Když se ovšem tihle dva dostanou do centra dění, jsme už opravdu v úplně jiném filmu než na začátku a klíčovým slovem je tu bezradnost. Bezradní jsou hrdinové, jejichž pátrací metody jsou od začátku spíše aplikovanou demencí, a bezradní jsou hlavně tvůrci. Už dávno dali divákům najevo, jak to všechno skončí, a teď se k tomu konci musí všichni společně nějak protrápit a jaksi jej zdůvodnit. To, z čeho má nakonec zamrazit, je hodně krkolomné a zpětně těžko odůvodnitelné. Postavy a jejich osudy padnou za oběť zoufalé snaze autorů zachránit si vlastní kůži, vylhat se z toho, co si zavařili.
Nina Divíšková a Jan Kačer ve filmu Krásno Ondřeje Sokola.
Všechno, co by mohlo být na Krásnu cenné, umírá hned v zárodku. Počáteční temná hloubka vražedné zápletky se brzy změní v uměle působící taškařici, autentická plíživá hrůza maloměsta je překryta křečovitými karikaturami, hlavní hrdinové postrádají uvěřitelný vývoj a končí spolu se všemi dalšími postavami jako pouhé figurky. V této souvislosti je také patrné, že Ondřej Sokol herec by potřeboval jiného režiséra než sám sebe: jeho klackovité klaunerie jsou často neodolatelné v menší míře, než je zřejmě sám schopen odhadnout.
I tak ještě Krásno obsahuje pár pěkných scén: třeba znovuotevření kina Svět a následnou přestřelku v temnotě kinosálu. Zasloužily by si být součástí zdařilejšího příběhu.
