Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Spirituál kvintet se s fanoušky loučí také knihou. Vychází k šedesátinám oblíbené kapely

Kultura

  14:00
Ke svým posledním koncertům v Lucerně, na nichž zároveň slavil šedesátku a loučil se s fanoušky, připravil Spirituál kvintet také knihu, ve které shrnul svoji dosavadní uměleckou i lidskou dráhu. Jejím hlavním autorem je kapelník Jiří Tichota.

Spirituál kvartet ve své nejslavnější sestavě (1982) foto: archiv Spirituál kvintetuMAFRA

Velkolepé loučení Spirituál kvintetu s publikem bohužel narušily dvě velmi smutné události. Nejprve epidemie koronaviru, která přerušila vítězné čtrnáctikoncertní tažení, jež v historii velkého sálu Lucerny zřejmě nemá obdoby, a 16. dubna pak událost vysloveně tragická, kdy v podstatě zbytečně, v důsledku obav z návštěvy lékaře v době epidemie, zemřela ve věku 82 let jedna z opor souboru, zpěvák, kontrabasista a textař Dušan Vančura, druhý nejdéle sloužící člen Spirituál kvintetu.

Spirituál kvartet v roce 1962
Spirituál kvartet v roce 1964

Spirituál kvintet má k vzniku takové publikace mnoho velkých výhod. Za šedesát let svého trvání byl u spousty událostí, které lze popsat (zájemce například potěší dost detailní vzpomínka na hostování Petea Seegera v Československu v roce 1964). Sama skupina prošla mnoha obměnami, které byly spojeny se zaznamenáníhodnými příběhy.

Mezi ty pozoruhodné, byť smutnější, patří odchod Oldřicha Ortinského ze zdravotních důvodů a následné reakce jeho zarytých fanynek (právě tento basbarytonista byl dlouhá léta „sexsymbolem“ kapely), ale také „prásknutí dveřmi“ Ireny Budweiserové, jež odešla po roztržce kapelníka s manažerem souboru, kterým byl Budweiserové manžel. Ano, i do takových útrob fungování kapely nechává Jiří Tichota čtenáře nahlédnout – a je to tak dobře.

Další výhodou při vzniku publikace byl bezesporu bohatý fotografický archiv, takže kniha může být bohatě ilustrovaná (bohužel, jednou z mála věcí, které jí lze vyčíst, je slabá úroveň grafického zpracování). A alfou a omegou knihy jsou zachovalé dokumenty, i deníkového charakteru, a zjevně velmi dobrá paměť Jiřího Tichoty.

A také jeho nadhled a vtip, typický zvláště pro konferování koncertů Spirituál kvintetu – jeho jiskření s podobně naladěným Dušanem Vančurou byly legendární a svého času stejně silným důvodem návštěvy koncertů této kapely, jako samotná hudba. Tichotovi se tento typický rozměr podařilo do většiny knihy dostat a nese tak autentický punc svého původce, mnohem lépe, než kdyby historii souboru za něj popsal nějaký „ghost writer“.

Co překvapí a zamrzí jsou poněkud rozmrzelé až ukřivděné pasáže Jiřího Tichoty, byť jsou naštěstí velmi výjimečné. Třeba v přetištěném rozhovoru z Hudebních rozhledů z roku 2002, kde nadnáší myšlenku, že se zpětně „někdo“ (kdo? proč?) snaží vygumovat účast skupiny na (po)listopadových událostech, a stěžuje si, že většina „hudebních novinářů“ (proč v uvozovkách?) je specializována na rock, čímž naznačuje, že se o skupině málo píše.

Což je dosti absurdní vzhledem k tomu, že bychom těžko hledali českou folkovou kapelu s alespoň trochu srovnatelným mediálním ohlasem, než jaký má právě Spirituál kvintet.

Příjemnou součástí knihy jsou také vyznání současných členů souboru, jakož i „povinný“ aparát v podobě úryvků z dopisů významných osobností i řadových fanoušků, přehled diskografie a hudebníků, kteří kapelou prošli, i významných koncertů.

Přiloženo je CD, které ve svém obsahu vlastně zvukově ilustruje dějinné hranice, ve kterých Spirituál kvintet existoval. Na jedné straně nejstarší nahrávky, na straně druhé nové verze klasických „spirituálovek“ v podání členů stále ještě aktuální sestavy. Ta se s publikem, byť ochuzena o Dušana Vančuru, definitivně rozloučí na přesunutých vyprodaných koncertech v Lucerně v září.

Autor: