Splácení dluhu Janu Palachovi. V knize vzpomínají Olbram Zoubek, Jiří Sozanský a další

LN Jiří Sozanský inicioval vznik této knihy a zařadil do ní desítky svých kreseb a reprodukcí obrazů. Jak se dostal k tématu Jana Palacha?
V 70. letech, když ještě studoval na AVU, shodou náhod zavítal do ateliéru Olbrama Zoubka, který se stal nejen jeho uměleckým mentorem, ale postupně také blízkým přítelem. Na mladého umělce velmi zapůsobilo Zoubkovo dílo i jeho pevné odhodlání, když čelil nátlaku ze strany Státní bezpečnosti kvůli svému přátelství s rodinami Jana Palacha a Jana Zajíce. Životním tématem se pro Jiřího Sozanského stal člověk v mezních situacích, ale jak sám uvádí, přímo reflektovat čin Jana Palacha si dlouho netroufal. Intenzivně se jeho činem začal zabývat teprve před necelými deseti lety. Sozanského nová kniha tak uzavírá toto významné téma, které navíc zařadil do kontextu své životní tvorby a přátelství s Olbramem Zoubkem. Současně se rozhodl, že chce přiblížit čin obou Janů v historických souvislostech a požádal mě o pomoc při její tvorbě.

LN Zajímavou část publikace tvoří korespondence Zoubka s rodinou Palacha i Zajíce. Odkud se znali?
Olbram Zoubek byl synovcem Libuše Palachové, matky Jana, takže tam byla primárně tato rodinná vazba, ale vídali se jen sporadicky, na oslavách nebo svatbách. Zoubek se s Janem nikdy nesetkal, ale jeho čin ho hluboce zasáhl a rozhodl se svému příbuznému poskytnout poslední službu - vytvořit posmrtnou masku.

Téma Job. Jiří Sozanský hledal obecnější symbol k vyjádření tragické události. V roce 1971 získal za sérii Job Cenu Jana Palacha v soutěži AVU.

LN Byly i jiné snahy zachovat památku Jana Palacha?
Hned v několika okruzích vznikla myšlenka vytvořit mu pomník. V létě 1969 vybral Svaz vysokoškolského studentstva poměrně velké prostředky na výstavbu pomníku, ale už koncem roku bylo jasné, že úřady jeho postavení nepovolí. Libuše Palachová proto požádala svého synovce, zda by navrhl náhrobní desku pro hrob Jana Palacha na Olšanech. Deska byla osazena 29. června 1970, ale za pár dnů zaslaly úřady paní Palachové výzvu, aby ji odstranila. Údajně kvůli hygienickým důvodům, protože na ní zahnívají smuteční květiny... Po třech týdnech nechala náhrobní desku odstranit Státní bezpečnost. Olbram Zoubek se s paní Palachovou snažil získat podporu u prezidenta Svobody, ale nepochodili, a tak byla deska nejdříve odstraněna a později roztavena ve slévárně národního podniku Zukov, kde paradoxně náhrobek předtím vyrobili. Peníze za materiál pak paní Palachové přišly na účet. Komunisté se snažili, aby vše vypadalo legálně.

Petr Blažek Vystudoval historii na FF UK, pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Podílel se na knize Palach ’69, byl poradcem televizní minisérie Hořící keř. Historik Petr Blažek

LN V knize je také několik dopisů Libuše Palachové matce Jana Zajíce. O čem si psaly?
Našly u sebe vzájemnou útěchu, obě se vyrovnávaly se ztrátou syna, ale také s tím, že měly nejrůznější problémy s úřady a s tajnou policií. Několikrát se také setkaly. Kontakt udržovaly až do smrti paní Palachové v roce 1980.

LN Olbram Zoubek v korespondenci s manželi Zajícovými často zmiňuje, že se nesmí zapomenout na ostatní, kdo zvolili stejnou smrt jako jejich syn. Co se vám o podobných obětech podařilo zjistit?
Před upálením Jana Palacha se upálili na protest proti okupaci Československa dva lidé: Polák Ryszard Siwiec ve Varšavě a Ukrajinec Vasil Makuch v Kyjevě. O těchto případech Palach zřejmě nevěděl. V období od ledna do dubna 1969 se v archivních dokumentech hovoří až o 29 případech - převážně pokusech o - sebeupálení v Československu, ale pouze u šesti nebo sedmi můžeme říct, že se jednalo o politický protest. U ostatních to není tak jednoznačné nebo byly motivy jiné než politické. Někteří nezanechali dopis na rozloučenou nebo se ho nepodařilo dohledat. Janu Palachovi se mezi všemi následovníky nejvíce podobá Jan Zajíc, který se přímo odvolával na jeho údajnou skupinu, ačkoliv se osobně neznali.

Olbram Zoubek s manželkou Evou Kmentovou a dcerou Polanou Zoubkovou. Léto 1970.

LN V roce 2009 jste se podílel na vydání knihy o Janu Palachovi, o čtyři roky později jste byl odborným poradcem televizní série Hořící keř a nyní jste v komisi, která bude vybírat ze soutěžních návrhů nového památníku ve Všetatech. Jak se za tu dobu proměnil pohled na Palachův čin?
Máme k dispozici daleko více informací o protestu Jana Palacha, také se objevily různé interpretace, včetně odmítavých. I ty svědčí o tom, že Palachův protest stále vyvolává otázky a zájem. Důležitým zlomem byl Hořící keř, který natočila režisérka Agnieszka Hollandová, ačkoliv ve skutečnosti neukazuje životní osudy Jana Palacha, ale zaměřuje se na to, co se stalo po jeho činu. Bez tohoto filmu by patrně nebyla soutěž na výstavbu památníku v rodinném domě Palachových ve Všetatech vyhlášena. Soutěž byla ministrem kultury Danielem Hermanem svěřena Národnímu muzeu. Jsem rád, že mezi členy komise je Jiří Sozanský, který poprvé v životě souhlasil, že se takové role zhostí. Společně také představíme novou knihu v úterý 19. ledna v 18 hodin v Nové budově Národního muzea (bývalý Parlament).