Výstavu doplňují snímky herců a zpěváků či ukázky Kuščynského užité tvorby, tedy kalendáře či obaly gramodesek.
Fotografie Kuščynského v době normalizace pro mnohé symbolizovaly ženskou krásu i málo dosažitelnou erotickou produkci. Již tehdy se podle kurátora výstavy Pavla Vančáta staly součástí národní vizuální paměti. Na tehdejší dobu odvážná témata romanticky i existenciálně zabarvené ženské nahoty si získala popularitu v tehdy prudérním Československu i v zahraničí.
"Ústředním námětem Kuščynského tvorby byla žena, chápaná jako fantom i jako součást přírody, žena jako otázka, která odráží a problematizuje mužskou existenci. Tento ´předfeminstický´ přístup v sobě ale vždy obsahoval hlubokou úctu a respekt k ženě jako osobnosti," řekl Vančát.
Ňadra v kapradí - romantika, nebo kýč?
Kuščynskyj je jistě svébytným jevem historie české fotografie, na jedné straně uznávaným až do zbožnění, na straně druhé neuznávaným až do zatracení. Jeho fotografie romantizují ženu jako krásného a tajemného tvora. Modelky v zadumaných pózách posadil do kapradí nebo je opřel o mohutný strom a nechal na diváka působit jen jejich tichou krásu.
Taras Kuščynskyj: Dana.
Sám kurátor ale nedává odpověď, jak lze dnes na Kuščynského tvorbu nahlížet. "Stojí před námi neočekávaná normalizační odrůda secese? Je Taras novým Drtikolem či Rosettim Husákových dětí? Nebo jde jen o vizuální anomálii, existující v meziprostoru mezi prudérností komunistických kánonů a věčnou romantickou touhou?" ptá se Vančát.
Taras Kuščynskyj vystudoval architekturu a pracoval jako projektant, od poloviny 60. let se věnoval jen fotografování. Vedle aktů se zabýval portrétní, reklamní a módní fotografií a sporadičtěji i fotografií krajinářskou. Spolupracoval s řadou časopisů a od roku 1970 pracoval také pro Divadlo Semafor.
