ŠTINDL: V uchu útržky konverzací

Na Markově premiéře v Městském divadle došlo i na spontánní řehot, kombinace načančaného měšťanského interiéru a hodně "lo-fi" estetiky Nic proti ničemu byla navíc kouzelná. O obou těch snímcích budu psát do čtvrtečních novin (určitě si je kupte, ten článek bude naprostá bomba), takže jenom krátce:

Petr Marek v novém filmu projevil cit pro načasování, jaký v našich krajích není ani trochu obvyklý. Šulíkův film je, řekl bych, poctivá práce, snímek toho typu, který na festivalech dostává ceny (viz téma), kdyby se tak v tomhle případě stalo, nebyl by důvod ke stížnostem (bez ohledu na to, že kazy by se našly).

Nesourodé kombinace
Svůj festivalový deník dnešním zápisem uzavírám, zítra už vás bude svými postřehy oblažovat Jiří Peňás. Takže by to chtělo nějakou tu závěrečnou bilanci. No... asi to bylo fajn. Těžko ke karlovarskému festivalu napsat něco, co ještě napsáno nebylo.

ONDŘEJ ŠTINDL BLOGUJE Z KARLOVÝCH VARŮ: ŠTINDL: Muž, který se nestal ikonou ŠTINDL: Kouzlo 'krizového' třetího dne ŠTINDL: Černobílé chmury východoevropské

Fungující organizace a ochotný personál. A spousta nesourodých kombinací - normalizační monumentalita hotelu Thermal versus procovská načančanost centra města. Návštěvníci přehlídky versus lázeňstí hosté. Postávající hloučky mladých, kteří počítají drobné, mezi nimiž se proplétají festivalové "audiny". Filmoví nadšenci i takový ten "festivalový kmen" - dobře oblečení lidé, přeletující z přehlídky na přehlídku, vybírají si na festivalu filmy pro festival vlastní, sedí v radě nějakého fondu a přijeli se podívat na podpořené projekty, porotci. Takových rolí může mít jedna osoba víc a evropská kinematografie může působit jako uzavřený systém, sám sebe udržující v chodu. Nic lepšího ale nemáme, tak buďme rádi alespoň za to.

I v tomhle světě ale člověk narazí na skutečný zájem, třeba i nadšení. Sofistikovaně oblečení městští "inťoši" versus bujará místní zlatá i proletářštější mládež v barech v Thermalu (tak impozantního vyhazovače jako v pátek u Jameson baru jsem snad v životě neviděl). A samozřejmě ruský živel, jehož stopy jsou vidět a slyšet prakticky všude.

Ondřej Štindl Redaktor kulturní rubriky Lidových novin, držitel ceny Český lev za scénář k filmovému dramatu Pouta.

A taky filmy, viděné v množstvích přesahujících schopnost reflexe, v hodinách, kdy je člověk zvyklý dělat jiné věci než se koncentrovat na umění, ale stejně si nemůže pomoct. Spousta příležitostí promluvit si o filmu nebo se o něj pohádat s lidmi známými i neznámými.

Útržky konverzací, jaké člověk byl dřív zvyklý slýchat při odchodu z kina, ale v mutiplexech už moc slyšet nejsou. Člověk jde parkem a ze všech stran se na něj ty fragmenty sypou "ten Strom života je ale divný film", ".... a pak tam přišel ten černej táta s kolíbkou a prej že bla bla bla, fakt jsem tomu nerozuměla". Je to docela povzbuzující vidět tolik lidí, kteří mají zájem o film. A pokud někoho ten přitáhl hlavně ten "festivalový lesk" a díky tomu je pak konfrontován s dílem, na které by se sám od sebe nepodíval, a v němž třeba něco najde, je to v pořádku.

Karlovarské léčivé prameny jsem zatím neokusil, ale určitě to udělám. Chci totiž být zdravý.