9. září 2018 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Stoupání, kvašení, tryskání. To nejlepší z díla Františka Kupky nyní v Praze

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Oživené linie (1920–1933) a Okolo bodu (1920–1930). Kupkovy obrazy z pařížského... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oživené linie (1920–1933) a Okolo bodu (1920–1930). Kupkovy obrazy z pařížského... | foto: ČTK

PRAHA/PAŘÍŽ Pražská Národní galerie ve spolupráci s pařížským Grand Palais a Centre Pompidou a Ateneem v Helsinkách uspořádala skutečně reprezentativní výstavu Františka Kupky. Expozice s přehlednou koncepcí byla otevřena včera ve Valdštejnské jízdárně.

N a výstavě se podílelo několik kurátorů, kteří se malířovu dílu systematicky věnují (Markéta Theinhardt, Anna-Maria von Bonsdorff, Anna Pravdová, Brigitte Léal a Pierre Brullé). Obsáhlá expozice vyniká přehlednou koncepcí a střídmým, ale účelným architektonickým řešením. Díla jsou vybraná z veřejných i soukromých sbírek, ale především z pražské Národní galerie a pařížského Centre Pompidou. Obrazy a kresby jsou přesně rozvržené podle určitých linií, v nichž se Kupkovo dílo rozvíjelo od realistických počátků až ke všem okruhům jeho abstraktní tvorby. Výstava je výběrem takřka totožná s výstavou v pařížském Grand Palais, která skončila 30 .července.

František Kupka je zřejmě nejsložitější osobnost ze všech zakladatelů abstraktní malby, protože na rozdíl od ostatních (Mondrian, Malevič, Delaunay…) vycházela jeho tvorba z často značně odlišných zdrojů. Inspiroval se studiem filozofie, antického umění, přírodních věd, zajímal se o okultismus. Jedním z podstatných Kupkových východisek byl středoevropský symbolismus a secesní ornament, zatímco třeba Malevičova abstraktní tvorba navázala na objevy kubismu či futurismu. Důležitou součástí silného proudu českého symbolismu se vedle Preislerova, Preissigova, Schwaigerova nebo Panuškova díla staly rané Kupkovy obrazy, k nimž se řadí varianty Cesty ticha (1903) nebo Vzdor (Černý idol, 1902), působící temně a sugestivně. Za zmínku v této souvislosti jistě stojí vývojově důležitý obraz Balada (Radosti života, 1901–1902), o jehož složitosti svědčí řada kresebných studií.

Když Kupka odešel do Paříže, tak na něj začala působit atmosféra metropole, ve které se utvářely směry moderního umění a kam přicházely budoucí umělecké osobnosti z celého světa. A tak se v Kupkově díle prolíná silný vliv prostředí Čech s jeho groteskně laděným symbolismem a prostředí Paříže, kde se umělecké linie prolínaly, a potom v různých směrech (fauvismus, kubismus, orfismus...) krystalizovaly. Kupkovu abstraktnímu období předcházejí expresivně laděné Žigoletky, inspirované nevázaným pařížským životem (Archaická, 1910, Pasák, 1910…). Kupka však zákonitě směřoval k čisté abstrakci a tento proces se připravoval již v první dekádě dvacátého století. Pak se v jeho tvorbě začaly rozvíjet jednotlivé okruhy, podle kterých je výstava členěná. V jedné ze základních částí se soustřeďují obrazy, v nichž se prolínají organické tvary, ve kterých se Kupka inspiroval přírodními procesy. Byly i výsledkem přemítání o silách a zákonitostech, které ovládají vesmír (Kosmické jaro, 1913–1914). V dalším souboru obrazů se malíř zabýval ubíháním a vývojem čisté linie. Byl přesvědčen, že „čára je z nejdůležitějších činitelů v našem pojímání plastických tvarů“. Své originální a inspirující názory Kupka formuloval, podobně jako Kandinskij, v raném teoretickém spise Tvoření v umění výtvarném. V dalším oddíle, nazvaném Řeč tvarů, jsou zahrnuté například Barevné plány (1915–1923), v nichž je vidět přísný řád, vznikající ovšem z chaosu podobně jako v přírodě. Některé pojmy spojené s přírodními ději jsou obsažené přímo v názvech obrazů (stoupání, kvašení, tryskání…). Můžeme tu však nalézt i vztahy s architektonickými systémy, z nichž vycházely konstrukce katedrál.

Samozřejmě že na výstavě patří jedno ze základních míst Amorfě (Dvoubarevné fuze) z roku 1912, která byla spolu s Amorfou (Teplou chromatikou, 1911–1912) vystavená na pařížském Podzimním salonu jako jedny z vůbec prvních abstraktních obrazů. V nich malíř přenesl pohyb do dynamicky rozvíjených, a přitom přesně uspořádaných tvarů. Jiný okruh jeho tvorby byl ovlivněn překotným technickým pokrokem dvacátých let (Syntéza, 1927–1929) nebo divokým rytmem džezu (Jazz-Hot I, 1935). Je důležité se zmínit, že se Kupka přes svou komplikovanou a uzavřenou povahu výrazně včlenil do pařížského uměleckého života. Stal se jedním ze zakladatelů mezinárodního výtvarného sdružení Abstraction-Création, u jehož vzniku stály začátkem 30. let osobnosti jako Theo van Doesburg nebo Georges Vantongerloo.

Organizátoři ovšem ale nezapomněli ani na umělcovy pařížské počátky, kdy kolem roku 1900 vytvářel brilantní a nápadité ilustrace knih a časopisů nebo cykly společenskokritických kreseb. A kdo si chce porovnat pařížskou koncepci s pražskou, může si na stránkách Artmixu najít komentovanou prohlídku výstavy v Grand Palais s výkladem kurátorky Markéty Theinhardt.

František Kupka 1871–1957

Valdštejnská jízdárna Praha

Od 7. 9. 2018 do 20. 1. 2019

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz