Svolávání na poslední soud

Vila obehnaná vodním příkopem patří v Čechách k nejkrásnějším renesančním památkám a její genius loci je natolik výjimečný, že ani po deseti letech nepřestává divadelníky inspirovat. V minulých ročnících Continuo, které sídlí na nedalekém statku v Malovicích, na Kratochvíli přišlo s prostředky tzv. nového cirku a akrobacie provozovaná na hrazdách a konstrukcích ve vodním příkopu byla pro diváky velmi atraktivní. Letos vznikla produkce na první pohled střízlivější a stylově odlišná. Do poetiky Continua tak zajímavě vstoupil polský režisér a výtvarník Leszek Madzik, zakladatel experimentální Sceny Plastycznej KUL v Lublinu. Na nové produkci, pod níž je kromě něj podepsán umělecký šéf malovického souboru Pavel Štourač, je vidět, že se zde ideálně propojily a vzájemně obohatily dva přístupy - hravost a fantazie Continua se syrovým až pochmurně vizionářským viděním polského tvůrce. Celek, který vznikl, však udržuje čistý styl.

Příběh, který je téměř apokalyptickým podobenstvím o zrození a smrti, se opět odehrává během putování podél vodního příkopu. Dění provází tajemná postava -krysař, čaroděj, snad i ďábel. Na visutých plató ve vodě se objevují bytosti nejprve skryté ve zvláštních, neforemných papírových kokonech. Postupně je odhazují a mizí ve vodní temnotě. Z ní se potom vynoří na voru, který je odváží na „druhý břeh“. Zde jej ovšem symbolizuje brána zámku, která se za nimi s rachotem zaklapne. U podívané pod širým nebem také překvapí sevřenost tvaru, které zde tvůrci dosahují v podstatě minimalistickými prostředky - citlivě a navzdory neodhadnutelným přírodním činitelům budují scény, které přirozeně gradují. Je tu několik výtvarně velmi výrazných míst - například když se jako obrovité lampiony rozsvítí všechny papírové homole, které předtím ležely složené na břehu. Další efektní moment následuje -vor dopluje pod bránu, z níž se v kuželu světla sype jemný písek na polonahá těla smrtelníků.

Atmosféra letošní produkce je až nezvykle drsná a bezútěšná, ale nelze jí upřít sílu výrazu, který dotváří hudba, zvuky, ba i skřeky. Vodní příkop se tentokrát proměnil v temnou plochu, která vzbuzuje obavy. Když se z ní vynoří muži jako černí dlouzí hadi, kteří dují do dlouhých trub, je to jako svolávání k poslednímu soudu. Continuo skutečně letos našlo jinou polohu svého Kratochvílení - přišlo s výpovědí, která možná oponuje lehkosti letních projektů, ale je velice přesvědčivá.