Legendární pokušitelé neznámého si nikdy nedělali hlavu se "stylovou čistotou", jejich diskografie je plná zdánlivých úletů, které dostávají logiku a vzájemnou provázanost v mnoha případech až s odstupem několika let, avšak to, co nabízejí v rámci současného akustického projektu, zachyceného na albu Knock On Wood - The Acoustic Sessions, je možná v jejich bohaté dosavadní kariéře doposud největší "drzostí". Vybrali ze svého repertoáru ty nejznámější kusy, doplnili je několika coververzemi a vše nahráli v obsazení převážně pro tři španělky, perkuse a hlas.
Když prvotní šok opadne, začnou se spojovat věci, které projekt když ne přímo vysvětlují, tedy alespoň naznačují, kde mohou být jeho kořeny. Za prvé: leader kapely, zpěvák Franz Treichler, je – což se málo ví – původem klasicky vzdělaný kytarista. Za druhé: tím, co odjakživa The Young Gods elektronicky obráběli především, byly zvuky nasamplovaných kytar, byť elektrických, mnohdy punkových, někdy znějících až hendrixovsky. Za třetí: zejména v první fázi své tvorby pracovali přes všechnu výbušnost a divokost nikoli primárně s hlukově-rytmickými plochami, nýbrž s výrazně písničkovými strukturami. A za čtvrté: mnohé z jejich skladeb se dokonce dotýkaly hranic jakéhosi "elektronického šansonu", zvláště ty zpívané ve francouzštině.
Na kterých opěrných bodech projekt Knock On Wood stojí? Slavný Gasoline Man například dostal vyloženě bluesovou podobu, včetně Treichlerovy foukací harmoniky a stylové slidekytary Ala Cometa. Ve čtyřčlenném obsazení (základní trio, v němž svrchu jmenované doplňuje bubeník Bernard Trontin, je pro tuto příležitost rozšířeno o dalšího kytaristu Vincenta Hänniho) mají The Young Gods skvělou dynamiku.
Kromě vlastních písní si The Young Gods berou na paškál i několik převzatých kousků. Nejméně překvapí weillovská Speak Low, kudlou do zad všech ostentativních progresivistů je ale slavná woodstocká hymna Freedom Richieho Havense. Alespoň špetky elektroniky se kapela nevzdává ve skladbě Ghost Rider z repertoáru Suicide, postavené na jedné psychedelicky obalované ostinátní figuře, potěší i coverem Everything In Its Right Place od Radiohead. Poctou tomu, kdo nevědomky stál jako zjevný vzor už samplovaných nářezů The Young Gods, je "hendrixiáda" If Six Was Nine.
