Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Táhni do pekel nabízí trochu jinou krimi

Kultura

  6:00
PRAHA - Občas se v kinech objeví trochu jiný film, než na jaký jsou diváci běžně zvyklí. Takový je i francouzský snímek Táhni do pekel, „krimiwestern“, který režisér Jean-Charles Hue natočil s neherci z kočovné komunity Jenišů.

Na svobodě - na jak dlouho? Fredovi se věci trochu vymkly z rukou. foto: Reprofoto

Sama existence Jenišů bude pro leckoho překvapením. Blonďatí kočovníci mají kořeny ve střední Evropě, v jejich jazyce se vyskytuje množství německých slov. Do Francie se prý dostali ve středověku. „Stejně jako z francouzských,Gitanes‘ se i z Jenišů stali kočovníci, když přišli o prostředky k živobytí. Asi se k nim připojili i nějací kriminálníci, jelikož slovo,yeniche‘ znamená ve francouzštině zbojník,“ vysvětluje režisér Jean-Charles Hue (* 1968) původ svérázného národa, který si zamiloval a ke kterému prý sám částečně patří. 

„Když jsem studoval na umělecké škole v Cergy-Pontoise, pravidelně jsem se zastavoval na kus řeči s kočovníky, které jsem potkával na silnici. Když jsem jednou dvěma z nich řekl, že jméno mojí matky za svobodna bylo Dorkel, řekli mi o další rodině Dorkelů, která žila na předměstí Paříže...“

Rozhovor s režisérem čtěte zde:

S rodinou Dorkelů natáčí Jean-Charles Hue od roku 2003, do hraného filmu se s nimi pustil poprvé v roce 2010 (Bavorák páně), tehdy ještě kombinoval dokumentární a hrané prvky. Ve filmu Táhni do pekel vytvořil režisér z Jenišů herecký ansámbl zcela fiktivního příběhu, vhled do jejich způsobu života a uvažování tu nicméně zůstává zásadní složkou. Komunita je zobrazena jako rozpolcená mezi životem za hranou zákona a extatickým náboženským zápalem, který se u Jenišů rozšířil v 50. letech.

Nejsme zločinci, jen poctivě krademe

 „Když jsem se seznamoval s kočovnickou komunitou, bylo mi rychle jasné, že každý z nich si musí vybrat mezi bohy války a cestou Páně,“ líčí režisér. „Obzvlášť ti mladší měli pocit, že musejí krást nebo se prát s policií, aby se osvědčili. To pochází z dob, kdy kočovníci museli bojovat, aby přežili. Ve vězení se hodně z nich dá na náboženství. Pamatuju si, jak na těch ohromných evangelikálních setkáních vidíte věřící v transu a 500 metrů od nich máte partu mladých nevěřících, kteří závodí v ukradených autech, která ráno za úsvitu zapálí.“

Táhni do pekel

Francie 2014

Scénář a režie: Jean-Charles Hue

Hrají: Frederic Dorkel, Moise Dorkel, Philippe Martin ad.

Premiéra 2. 4.

Do této tristní polarity zasadil Jean-Charles Hue příběh, který sám nazývá westernem s prvky krimi. Vypráví se tu o muži jménem Fred, který se po 15 letech vrací z vězení a ujímá se mezi svými příbuznými role hlavy rodiny. Bratři a bratranci mu slavnostně předají BMW, které ještě před uvězněním stihl ukrást jakémusi lékaři a oni ho pro něj celou dobu čestně schovávali.

Tmavovlasý Jason je napůl „gadžo“

Nejmladším členem klanu je Jason, jediný tmavovlasý, protože napůl gádžo - otci rodiny jej porodila jakási náhodná známá. O to víc se musí prát o své místo v rodině. Jason má být brzy pokřtěn, teď ho však čeká jiná iniciace. Muži se ve Fredově „bavoráku“ vydávají na dobrodružnou noční cestu k nákladnímu autu plnému mědi, o kterém toho však vědí příliš málo na to, aby měli skutečnou šanci na úspěch. Dezorientovaný Fred má problém vůbec zjistit, po které silnici vlastně jede... Působí to chvílemi groteskně, až na to, že všichni (ne)herci jsou ve svých rolích nebezpečných bambulů smrtelně vážní a velmi osudově je to patrně myšleno i ze strany režiséra. Včetně vrcholné scény, kdy Fred vykročí proti policistům, kteří jej obklíčili, a on na ně vychrlí své krédo hrdého zloděje, kterého tu pronásledují jako nějakého zločince.

Podívaná je to bizarní, trochu trýznivá, a přece svým způsobem vtahující. A je nakonec na každém, zda bude projevy postav v tomto filmu považovat za výraz hluboké přirozené moudrosti a ryzosti, nebo spíš povážlivé zaostalosti.

 
Autor: