Skupinu založil v roce 1967 německý hudební vizionář, klávesista a skladatel Edgar Froese. Ten byl také považován až do své smrti v roce 2015 za jediného stálého člena kapely. Spoluprací s ním prošly za léta existence značky Tangerine Dream desítky hudebníků. Současným leaderem souboru je Thorsten Quaeschning, který také odpovídal na otázky LN.
Máte klasické hudební vzdělání. Kdy jste se dostal k Tangerine Dream?
V roce 2003 mě Edgar Froese pozval do svého studia ve Vídni. Jako hráč na syntezátor a klavír jsem Tangerine Dream samozřejmě už znal, věděl jsem, že jejich hudba má hodně společného s klasickou hudbou. Byl jsem ovšem zejména fanouškem Edgarových skvělých rozhovorů v časopisech jako Keyboards nebo Keys.
Toužil jste stát se členem skupiny?
Nejprve jsem dva roky pracoval v Edgarově studiu. Od roku 2005 mě Tangerine Dream přizvali k práci na nových albech a koncertech. První album, na kterém jsem se spolupodílel autorsky, bylo Jeanne D’Arc. Složili jsme ho s Edgarem a Jeromem Froeseovými.
Tangerine Dream vydali více než 150 alb. Slyšel jste je všechna? Preferujete některé jejich tvůrčí období?
Ano, myslím, že je znám všechny. Kdybych měl jmenovat některá svoje oblíbená alba, určitě by mezi nimi byla Zeit, Phaedra, Ricochet nebo Underwater Sunlight.
Neuvažovali jste po smrti Edgara Froeseho o ukončení činnosti kapely?
O tom jsme naštěstí nemuseli vůbec přemýšlet. Edgar měl připravených mnoho scénářů a pokračovat po jeho smrti dál pro mě byl jen jeho další úkol.
Vaše poslední album Quantum Gate ještě vznikalo na základě jednoho z oněch „scénářů“ Edgara Froeseho, že?
Začali jsme nahrávat ještě za jeho života, v létě 2014, po skončení turné. Mluvili jsme o konceptech, vizích a nápadech a složili různé skici. Po Edgarově smutné smrti v lednu 2015 jsme dál pracovali s těmito fragmenty a dotáhli je do výsledného tvaru.
Připravujete novou hudbu, která by vycházela jen z vašich idejí? Pokud ano, jakým směrem se vydáte?
Ano, naším cílem je vrátit se k hudbě řízené sekvencerem, integrovat do ní myšlenky a záměry volných forem sedmdesátých let a strukturovanějšího přístupu let osmdesátých, to všechno ovšem s moderním zvukovým designem. Každý hudebník přináší do naší tvorby nové ideje a vize, které se prolínají s obrovským množstvím nahraných Edgarových skic, jež máme stále k dispozici.
Tangerine Dream jsou jednou z nejvlivnějších skupin elektronické hudby. Vnímáte u některých současných interpretů tento vliv jako obzvláště silný?
Nebudu nikoho jmenovat. Ale jednou z největších věcí na hudbě obecně je, že spojuje lidi a generace. Je skvělé být součástí jednoho z řetězců a vidět dopad, který je důsledkem toho, že do hudby vnesete vlastní vkus a hudební dovednost.
Jak vypadá současný koncert Tangerine Dream? Můžeme v Praze očekávat spíše „best of“ nebo novější tvorbu?
Hrajeme hudbu z let 1974-1989 a novější, vytvořenou po roce 2005. Myslím, že to, co Tangerine Dream vytvořili před rokem 1973, nelze interpretovat notu po notě. A období 1989-2000 není, abych byl upřímný, naše oblíbené období. Každý koncert má jiný setlist, některé skladby hrajeme hodně podobně, jako znějí originály, jiné ve struktuře a času upravujeme. Část každého koncertu tvoří takzvaná „session“, což je něco mezi improvizací a kompozicí vzniklou v reálném čase. Řekneme si tempo a první akord respektive tóninu a všechno ostatní vzniká v daném okamžiku. Může to trvat pár minut i dvě hodiny. Máme tuhle část koncertu rádi, udržujeme se svěží a kreativní a velmi dobře to přijímá i publikum.
