Když už je řeč o různých „nej-“ spojených s Tata Bojs, je třeba zmínit, že jde o kapelu používající při různých příležitostech, přirozeně zejména v písňových textech, bezesporu největší množství slovních hříček u nás. A tato originální a bohulibá záliba prosákla i do názvu knihy: Tatalog. Ten je přesný. Obsáhlá velkoformátová publikace bezmála čtyřsetstránkového rozsahu je totiž jednak obrazovětextovým ohlédnutím za historií populární „kapely z Hanspaulky“, jednak katalogem úspěšné retrospektivní výstavy TATA 30JS, kterou měla kapela na přelomu loňského a letošního roku v prestižní pražské galerii DOX.
Nekonečný archiv
Kromě toho, že zpěvák a bubeník Milan Cais je, jak už bylo naznačeno, profesionální výtvarník, a je tak autorem veškerých vizuálních součástí projevu kapely (včetně koncepce výstavy i knihy), bylo zcela zásadní nezbytností k podobě a originalitě Tatalogu neúnavné archivářství druhého otce zakladatele Tata Bojs, baskytaristy Marka Huňáta, známého jako Mardoša.
  |
Nejenže v knize najdeme ukázky z jeho deníků, nejenže právě on schraňuje už třicet let všemožné artefakty, které se kapely týkají, počínaje rukopisy textů přes plakáty až třeba po pásky umožňující vstupy do zákulisí koncertů a festivalů, nejenže se svým druhdy nepostradatelným foťáčkem a nyní telefonem fotograficky dokumentuje celou historii kapely a její publikum.
Jeho vzpomínky a jím vedený archiv kapely byl také hlavním zdrojem pro textovou část knihy, jejímž hlavním autorem je Matěj Bartošek, novinář, který je kapele už léta velmi blízko.
Po etapách, převážně určovaných jednotlivými alby celé diskografie Tata Bojs, vypráví historii skupiny do nejmenších detailů, chronologii doplňují výňatky z recenzí a množství vzpomínek i téměř láskyplných vyznání osobností naší kulturní scény, zejména hudebníků.
Hudebně-historickým esejem přispěl hudební kritik Pavel Turek, text na téma prolínání výtvarného a písňového světa u Tata Bojs dodal výtvarný publicista Radek Wohlmuth a autorem spíše osobní reflexe je raper Vladimir 518, jinak také spolumajitel nakladatelství BiggBoss, které Tatalog vydalo.
Přestože se kniha díky klipovitému střídání žánrů (vyprávění, kalendárium, vzpomínky, recenzní výňatky) velmi dobře čte, je třeba zdůraznit, že tím nejzákladnějším je – ostatně jako u každého katalogu – obraz.
Nejde jen o image
Unikátnost obrazové stránky začíná už u samotného titulu, kde se na speciálně vyrobené fotografii prolínají portréty Milana Caise a Mardoši podle úhlu, ze kterého se na snímek díváme.
Donekonečna se lze probírat kolážemi z Mardošových fotografií, bavit se faksimilemi dětskou rukou psaných textů (těch prvních i s akordovými značkami), a hlavně postupně sledovat čím dál jasnější důraz kapely na vizuální stránku hudebního projevu. Nejde přitom o image v klasickém rockovém slova smyslu, tu v humorné nadsázce najdeme snad jen v Mardošově punkáčsky ohrnutém rtu na dvou společných fotografiích s Caisem, jež od sebe dělí třicet let a knihu obrazově rámují.
Tata Bojs nikdy nešlo v prvním plánu o to, „jak vypadají“, chtěli ale svému publiku nabídnout komplexní zážitek, který doprovodí jejich hudbu. Ostatně, mezi jejich hlavní posluchačské lásky, a snad i do jisté míry vzory, patří osobnosti typu Davida Bowieho, které svoji tvorbu pojímaly podobně. Tatalog je tak naprosto logickou součástí jejich umělecké produkce.
