Lidovky.cz: Tetujete už přes dvacet let. Jak se za tu dobu změnil postoj společnosti k tetování?
Hodně. Už to určitě nešokuje jako dřív, společnost si na tetování zvykla. Na druhou stranu to začaly více řešit různé nadnárodní firmy, které mají ve svých dotaznících pro zaměstnance či uchazeče o práci kolonku o tetování a pokud ho máte, musíte ji zaškrtnout. Takže určité škatulkování tady pořád je.
Přišel za mnou třeba kluk a chtěl vytetovat svou babičku, ale pořád nevěděl, jak ji znázornit. Nakonec jsme ji udělali jako šišku.
Lidovky.cz: Dřív se na potetované nahlíželo trochu s předsudky, například že ho má člověk z vězení. To už teď neplatí?
Já mam pocit, že už totálně splynulo s davem. Zároveň ale i potetovaní jsou určitý druh lidí, tak jako máme různé koníčky, tak máme i kérky. Svým způsobem to jsou lidé, kteří mají nějaký problém. Například tetování vnímají jako brnění, za které se schovají. To jsem měl já jako mladý. Jako teenager jsem byl takovej tlustoprd, nikdo si mě nevšímal, nevěřil jsem si a tetování mi dodalo sebevědomí.