Jedním ze základních atributů filmu totiž bývá jeho uvěřitelnost. Ta se však v tomto případě tak nějak nevyskytuje. Na vině je překvapivě i alma mater řady čtenářů těchto řádků, pražská právnická fakulta.
V jedné scéně chce Joseph Goebbels Lídě ukázat, jakýmže hercem je vlastně on. Zve ji na odpudivé palácové setkání nacistů, protkané hákovými kříži a orlicemi, kde před napnutým davem drží svou řeč.
I když máme být jako diváci v Německu, ocitáme se na pražských právech. Což o to, fakulta už si zahrála v ledasčem, mezi studenty kolují historky také o jakémsi, eufemisticky řečeno, značně lechtivém snímku. Ale když zfanatizovaní posluchači včetně Táni Pauhofové v roli Baarové sedí na křesílkách, která běžně slouží současným juristům třeba o přestávkách nebo před zkouškou, je to skoro až k smíchu.
  |
Přitom spojení nacistů s prostředím pražské právnické fakulty není úplně mimo, během druhé světové války totiž šlo o sídlo posádkového velitelství SS. Legendami je protknutá zejména místnost číslo 220, kde se stále nepodařilo úplně zamalovat místo po nacistické orlici. Její obrys je občas – záleží na světle a dalších faktorech – stále viditelný. Ale i přesto, rozebíraná scéna vypadá jako z parodie.
Celou přílohu Právo a justici najdete v pondělních Lidových novinách.
