Digitálně upravený Titanic se objevuje pouhý týden před stoletým výročím, kdy se tato loď vydala na první a poslední plavbu z Anglie do Ameriky; málokdo mohl tehdy tušit, že její nepotopitelnost je jen zdánlivá. Stejně jako se začátkem února ve 3D vrátila kultovní vesmírná sága režiséra a producenta Georga Lucase Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba z roku 1999, je v novém i tento hollywoodský trhák. Loni v září se v kinech ve 3D verzi objevil i animovaný snímek Lví král z roku 1994.
Podívanou ve velkém stylu popisující tragédii Titaniku, kdy po srážce s ledovcem našlo smrt v ledovém oceánu 1517 cestujících, znásobuje třetí rozměr. Digitální převedení trvalo přes rok a Cameron na ně políčko po políčku dohlížel. Konverze do 3D je provedena tak, že divák těžko uvěří, že film nebyl v třetím rozměru už natočen. Katastrofický film o délce více než tří hodin režisér tehdy obohatil příběhem lásky mladé dámy z první třídy a chudého mladíka z podpalubí - snímek v roce 1998 zhlédlo více než milion českých diváků. Cameron, který se nedávno v jednomístné ponorce spustil na nejhlubší místo planety v Mariánském příkopu, při natáčení využil záběry dálkově řízeného minirobota z blízkosti potopené lodi.
Nová generace tak dostává možnost vidět profesionální převedení do verze 3D a při akčních záběrech vychutná výkony kaskadérů včetně těch českých z agentury Filmka. Dvacet jich jelo do USA původně na tři neděle - nakonec zůstali šest měsíců. Američané ocenili jejich přípravu a využívali je zejména při nebezpečných pádech do vody.
Martin Hub si před 16 lety dokonce zahrál jednu z epizodních rolí. "Jistily nás záchranné týmy, sanitky, vrtulník. Věděli jsme, kde jsou kamery i potápěči, ale když se na nás v zaplavované chodbě začala valit voda, stejně by nám nikdo nepomohl," řekl. Nejhorší to bylo při zaplavování schodiště v lodním salónu. Neplánovaně se utrhlo, zpřetrhalo kabely a ve tmě zablokovalo jedinou únikovou cestu u stropu.
Dějiny kinematografie obsahují tři desítky snímků o Titaniku a zhruba stejný počet knih. První němý film se promítal už měsíc po potopení, jeho aktérkou byla přeživší herečka Dorothy Gibsonová. V roce 1943 posloužilo tato téma k propagandistickému snímku nacistického Německa, který byl prý pojat jako oslava neschopnosti Británie.
