Bonusem pro české diváky je, že mohou hádat, v kterých zdejších historických interiérech či přírodních exteriérech se spolu s hrdiny právě ocitají – Česká republika totiž filmařům vcelku věrohodně nahradila Francii 17. století. Nejvíce se zabydleli v areálu kláštera v Doksanech, pro účely natáčení ještě přesvědčivě dotvořeném do podoby pařížské čtvrti (kdo se tam byl v posledních letech podívat, může potvrdit).
Dumasovi Tři mušketýři se dočkali už mnoha adaptací a ani tato jistě není poslední; mnoho scenáristů tak může spolu s Gogolovým Chlestakovem hrdě prohlašovat – Tři mušketýry napsal Dumas, ale pak jsou ještě další tři a ti jsou ode mě. Ti, které nabízí tvůrce seriálu Adrian Hodges a jeho spolupracovníci, bojují o něco jinými zbraněmi než ti Dumasovi. I doslova – výrazně tu narostl podíl palných zbraní v šarvátkách, někdy až k absurditě. (Kdyby bylo jen trochu možné obhájit na počátku 17. století použití kalašnikova, určitě by se tak stalo.)
Bodie a Doyle na koních
Obecně jsou tihle noví mušketýři akčnější, povahově méně komplikovaní a dnešku patrně srozumitelnější; fungují tak trochu jako profesionálové z CI5 v historických kostýmech a reáliích. Jednotlivé epizody rozvíjejí vlastní uzavřená dobrodružství ze světa zločinu, politiky a špionáže, dotvořená většinou nad rámec předlohy. Zároveň se však seriál drží hlavní dějové linie původního příběhu, jímž je osudové drama Athose a Milady. Celkem úspěšně tak vychází vstříc ctitelům Dumasovy klasiky a zároveň je nenudí.
Seriál je v některých místech okázale drsný (občas uhodit či zavraždit ženu je tu téměř povinností), více jej však zdobí občasný důkaz nadhledu a smyslu pro humor – i když je ho tu bohužel méně, než by mohlo. Zábavné jsou třeba scény s Constance Bonacieuxovou (komickým talentem nadaná Tamla Kariová), která se postupně stává jakýmsi pátým mušketýrem s dost nevděčnými úkoly. Vydařená je také scéna, v níž mušketýři poprvé vyřknou své heslo – ovšem v podstatně jiné podobě, než by se čekalo. Ne vždy se tu nicméně s klišé pracuje s takovým nadhledem. Někdy v nich naopak děj nadlouho uvízne bez jakéhokoliv pokusu o odstup. Škoda této polovičatosti.
Afričan Porthos v české Francii
Nejradikálnějšího posunu oproti předloze doznala postava Porthose. Tomu sice noví tvůrci ponechali něco z jeho marnivosti a nabubřelosti, ale zároveň jej učinili potomkem africké otrokyně (v jedné z epizod to dost řeší). I to je pokus přiblížit děj znakům současné reality; vyznívá to trochu aktivisticky, ale v podstatě záměr vychází, zejména díky sympatickému hereckému výkonu Howarda Charlese.
Podobně přesvědčiví jsou ve svých, již konvenčněji ukotvených rolích Luke Pasqualin jako idealistický mladíček d’Artagnan a Santiago Cabrera jako citlivý Aramis. Vynikající je Ryan Gage coby dětinský, nejistý král Ludvík XIII. Maimie McCoyová je skutečně „masožravou“ Milady a Peter Capaldi dostatečně ďábelským kardinálem Richelieuem. Mírným přešlapem bylo snad jen obsazení role zádumčivého Athose (Tom Burke), jemuž by slušelo větší charisma, oduševnělost a dospělost – když už je této postavě ponechána její původní tíže.
Tři mušketýřiVysílá Prima od 29. 6. |
Celkově je nicméně herecké obsazení seriálu i v těch nejmenších rolích (sem tam se mihne také český herec) na obdivuhodné úrovni, stejně jako jeho řemeslné zpracování – v řadě profesí v titulcích opět figurují česká jména.
V jiné části roku by se tihle Tři mušketýři v hlavním vysílacím čase nejspíš neprosadili, ale v létě mohou být dobrou volbou. Teď jen, co na to čeští chalupáři.
