12. dubna 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Tvá rozhodnutí přímo ovlivňují film. Noční směna přišla s unikátním konceptem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Snímek Noční směna. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Snímek Noční směna. | foto: Ctrl Movies

Francouzsko-švýcarský snímek Noční směna, který šel minulý týden do kin, je, podle slov producentů, úplně prvním interaktivním filmem, který kina promítala. Funguje totiž na principu, že diváci reálně zasahují do rozvětveného děje, který vyvrcholí jedním ze sedmi různých konců. Češi v interaktivních produktech také nejsou žádní nováčci.

Synopse: Hlavní postavou filmu Noční směna je chytrý student Matt, který se dostane do svízelné situace. Okolnosti ho donutí se zapojit do brutální loupeže ve slavném aukčním domě v Londýně a on musí dokázat svoji nevinu. Následkem jeho činu je občas krutá a násilná cesta po hlavním městě, na které uniká nejrůznějším nástrahám. Je jen na publiku, jak to celé dopadne. Pro co se rozhodnou diváci, když se proti hrdinovi obrací štěstí zády? (oficiální text distributora Pannonia entertainment)

Diváci si po vstupu do kinosálu stáhnou doprovodnou filmovou aplikaci do svých smartphonů (android i iOS), připojí se na společnou síť wifi a pomocí reálných rozhodnutí v aplikaci určují osud studenta Matta. V aplikaci se v reálném čase zobrazuje každé zhruba dvě minuty nějaká volba, kde se Matt může rozhodnout, jak postupovat dál. Každá volba se skládá ze dvou či tří možností, kterých je ve filmu celkem sto osmdesát. Diváci mají okolo tří sekund, aby učinili rozhodnutí. To, co zvolí většina, se ve filmu stane a to plynule, bez jakéhokoliv přechodu. To zařídí software, který pomocí společné wi-fi sbírá odpovědi a reaguje na ně promítáním patřičných scén.

Snímek Noční směna.
Snímek Noční směna.

Snímek Noční směna má zhruba hodinu a půl, kdy záleží na rozhodnutích, které publikum učiní. Celkového materiálu ale filmaři natočili přes čtyři hodiny.

S interaktivitou samozřejmě pracují počítačové hry i specializované filmy, ale ve snímcích světové produkce, které míří do kin, je to novinka. V ideálním případě tak film nabídne pro každé publikum v sále ojedinělý zážitek díky ojedinělým rozhodnutím, které jako skupina učiní, s jiným průběhem a jiným koncem.

V poslední době se objevuje teorie, že se filmy a videohry nakonec sloučí v jedno médium. Filmy podle všeho směřují k větší interaktivitě (kterou dnes mají videohry), která umožní být divákovi více než jen pozorovatelem. Videohry se naopak částečně soustředí na větší příběhovost a filmovost díky novým technologiím. Zastáncem této teorie je třeba režisér James Cameron.

Prvním všeobecně přijímaným interaktivním filmem byl ale projekt československého režiséra Radúze Činčery, který představil svůj Kinoautomat na světové výstavě v kanadském Montrealu v roce 1967. V klíčových bodech děje snímku Člověk a jeho dům vystoupil na pódium Miroslav Horníček a dal divákům možnost volby. Zajímavé bylo, že neuměl anglicky a všechny komentáře tak měl naučené foneticky. I samotná volba byla víceméně zdánlivá a snímek se pak v určitých dějových bodech zase sešel, nehledě na rozhodnutích. V roce 1984 přišla Česká televize se seriálem Rozpaky kuchaře Svatopluka, který právě z Činčerova Kinoautomatu čerpal. Diváci měli možnost v klíčových událostech zasáhnout do děje a donutit „Sváťu“(Josef Dvořák) jít tam či onam. Hlasovalo se pomocí hlasovacích zařízeních ve studiu i pomocí rozsvěcování žárovek v domovech diváků a následného měření energické spotřeby.

  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz