Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ukázat dějiny z ženské perspektivy. Spisovatelka Kateřina Tučková chystá novou knihu

Kultura

  5:00
PRAHA - Dopisuje nový román, pracuje pro divadlo, překládá ze slovenštiny, s ilustrátorkou Renátou Fučíkovou chystá „bilderbuch“ věnovaný velkým ženám českých dějin. Kateřina Tučková (1980), autorka, kterou vystřelily ke hvězdám Žítkovské bohyně, jedna z nejprodávanějších knih české literatury po roce 1989.

Spisovatelka Kateřina Tučková. foto: ČTK

LN: Před pár dny mělo v pražském Divadle Járy Cimrmana premiéru Vyhnání Gerty Schnirch. Hru připravil spolek 3D Company. Na divadle se angažujete čím dál tím víc. Co vás na tom baví?
Moje práce pro divadlo je dvojí. Zaprvé inscenace na základě mých knížek. Na tom se sama nepodílím, ty scénáře píše vždycky někdo z divadelního týmu, v případě Gerty u Cimrmanů to byli režisérka Diana Šoltýsová a dramaturg Martin Vokoun. Přicházím až jako divák a oživení svých románových postav sleduji zpovzdálí. Fascinuje mě, že každá inscenace je úplně jiná. A vedle toho jsou hry, které jsem napsala sama. To je Vitka pro Husu na provázku a dramatizace románu Roberta Schneidera Bratr spánku, kterou jsem dělala pro Švandovo divadlo. Pro ně připravuji taky zpracování příběhu dětí zachráněných Nicolasem Wintonem. Na téhle práci je úžasné, že na ni nejsem na rozdíl od psaní románů sama: od začátku komunikuji s lidmi z divadelního týmu, kteří mají různé pohledy na společnou věc – takový tvůrčí dialog mě baví a zážitek z výsledku na jevišti pak bývá obrovský.

Gerta, Dora, Vitka. Kateřina Tučková se zaměřila na život další výrazné ženy –...
Kampaň iniciativy HateFree Culture upozorňuje na to, že nenávistné komentáře na...

LN: Říkáte, že na inscenacích svých románů se nepodílíte. Není v tom riziko, že pak výsledek nebude úplně podle vás, že text vyzní na divadle jinak než v knize?
Nedá se stihnout všechno. Věcí mi pod rukama vzniká daleko víc, než jsem schopna uhlídat. Ale hlavně: myslím, že je pro mě jako autorku zdravé vidět, jak s něčím, s čím jsem pracovala, pracuje někdo jiný – a třeba úplně jinak. Pokud někdo z tématu vytáhne linku, která pro mě byla podružná, je to zpráva, že text může fungovat i jiným způsobem. Buď to přijmu, anebo si potvrdím, že správnější byla moje představa. Někdy mě inscenace rozradostní, jindy trochu zaskočí, ale vždycky se dostaví emoce a vždycky mě výsledek nutí nad ním přemýšlet.

LN: Mají pro vás literatura a divadlo společného jmenovatele?
Divadlo je živelné, vzniká za pochodu, vyžaduje po člověku flexibilitu, kreativitu jiného typu než literatura; to je práce v poustevně, velmi samotářská. Literatura je osobní prožitek, mám kontrolu nad každou větou, divadlo je prožitek kolektivní, tady se diskutuje, souzní i hádá. Baví mě to a cítím, že divadlo mě posunuje dál.

LN: O Gertě se mluvilo i v souvislosti s filmem: bude?
Doufám, že bude. Na Gertě pracuje aktuálně Česká televize ve spolupráci s filmovou produkcí Negativ. Scénář napsala Alice Nellis, která by měla i režírovat. Snad to napřesrok klapne. Ale nechci to zakřiknout: na filmové verzi Žítkovských bohyní dělala jedna produkce šest let, a nebylo z toho nic. Nepodařilo se sehnat potřebné peníze. I když teď se práva opět prodala. Uvidíme…

LN: Pokud jde o filmové verze vašich literárních předloh, taky necháváte scenáristovi a režisérovi volnou ruku?
Tady je možnost mého angažmá ve věci ještě menší. V divadle je tendence, abych s hereckým souborem aspoň základně spolupracovala: v případě Gerty jsem je třeba vzala do Brna a prošli jsme se po reálných stopách příběhu. Měli spoustu detailních dotazů, na které jsem odpovídala, aby měli komplexní představu. Smlouva na film je postavena velmi striktně: jako autorka nemám právo veta, moje role je slabší. Ale rozumím tomu, finanční vklad do věci z jejich strany je značný.

LN: Film a divadlo trochu zastínily vaši hlavní práci spisovatelky. Jak to vypadá s chystaným románem Bílá voda?
Právě dopisuji třetí verzi. V těch dvou předchozích sice bylo všechno, co jsem chtěla říct, ale nefungovalo to literárně, zvolila jsem špatnou perspektivu vyprávění...

LN: Třetí verze je tedy úplně jiná než ty předcházející, nebo jde o variantu?
První verzi jsem ani neuzavřela. Zhruba po dvou třetinách vyšlo najevo, že se mi příběhové linky nepodaří spojit; to bylo zdrcující, smutné. Druhou verzi jsem dokončila, ale je neuspokojivá. Do třetí verze jsem z ní mohla přenést jenom vybrané části. Třetí verze je úplně jiná, změna vyprávěcí perspektivy způsobila, že všechny epizody, celý příběh jsem musela napsat nově. A to měla druhá verze kolem osmi set stránek. I tohle bylo vyčerpávající a bolestné: zahodit osmisetstránkový rukopis! Bylo to ale důležité ponaučení pro příští podobně náročnou knihu: nepsat pouze intuitivně, ale pečlivě si všechno rozvrhnout.

LN: Takže v Bílé vodě je míň práce s archivními materiály, dokumenty, a víc beletrie, fikce?
Naopak. Rešerše byly ještě větší a náročnější než v případě Žítkovských bohyní. Průzkum terénu jsem podnikala už v případě Gerty, ačkoli tam to není tak zřetelně vidět, protože v textu nezmiňuji konkrétní dokumenty. Vždycky mluvím nejdřív s lidmi, kterých se to týká, pak dohledávám materiály po archivech a knihovnách. Snažím se posbírat toho k tématu co nejvíc.

V případě Bílé vody jsem některé důležité listiny získala až nyní, po pěti letech. Týkaly se jedné klíčové postavy brněnské podzemní církve za normalizace. A protože jsem chtěla vidět oficiální církevní dokumenty, obrátila jsem se na diecézní archiv – neúspěšně. Podařilo se mi je dohledat až nyní, úplně jinou cestou. Realita perzekuce řeholnic za minulého režimu a aktivit podzemní církve, kterou jsem v románu zpracovala, je neskutečně bohatá. Dělat na tom bylo nakonec úžasné dobrodružství.

LN: Nedávno vám vyšel taky překlad novely Mezerovitý plod slovenské autorky Veroniky Šikulové. Proč pořizovat překlady ze slovenštiny?
Česká a slovenská jazyková oblast se vzdálily: Češi nečtou slovensky, slovenské knihy nejsou v Česku běžně dostupné. Je mi to líto a vadí mi to. A protože jak Veroniku Šikulovou, tak Moniku Kompaníkovou, kterou jsem překládala už dřív, znám, ráda jsem nabídce Větrných mlýnů vyhověla. Přijde mi, že je důležité, aby se ta dějinná blízkost dále rozvíjela, aby neskončila.

LN: Gerta, Žítkovské bohyně, Vitka, slovenské spisovatelky – samé ženy. To je váš koncept, záměr zviditelňovat ženská témata?
Na počátku to záměr nebyl, ale dnes, když se ohlédnu za tím, co jsem udělala, vidím, že je to leitmotiv, který se táhne veškerou mou prací. A rozumím už i své motivaci, vychází ze zkušeností z raného dětství. A i když se situace od osmdesátých let bezpochyby zlepšila, stejně si všímám, že ženy na katolickém venkově nebo v dělnickém maloměstě jsou vnímány pořád jinak než v liberální společnosti Prahy nebo Brna. Některým ta neviditelná klec, ve které žijí, vyhovuje, ale těm, které se potýkají s předsudky nebo očekáváním svých blízkých, chci nějak prospět.

Nejnověji projektem s ilustrátorkou Renátou Fučíkovou a historičkou Lenkou Křížovou, který je věnovaný šedesáti hrdinkám českých dějin. Od svaté Ludmily po současnost. Píšu o nich příběhy, Renáta a její studenti a studentky z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě dělají ilustrace. Kniha s výstavou bude pro děti kolem deseti dvanácti let a cílem je představit české dějiny z ženské perspektivy. Ukázat, s čím vším se ženy musely za posledních tisíc let vyrovnat, co musely překonat, aby mohly žít ve svobodné současnosti.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!