Umělci balancující na hraně. Expozice představuje nejrůznější typy výtvarné práce

Kurátor expozice Jiří Machalický se pokusil tento námět realizovat v minulosti v galerii NoD v Praze, objektivní důvody mu však nedopřály dostatek prostoru k jeho rozvinutí. Teprve na výstavě v Klatovech měl možnost projekt obohatit také o mezinárodně známé autory, jejichž díla se stala součástí významných sbírek.

Machalický vybral osmadvacet výtvarníků, kteří podle něho reprezentují nejvýraznější osobnosti, pohybující se na rozhraní uměleckých světů. A to od období první republiky po současnost. Připomenul, že někteří soudobí vystavující jsou často také kurátory expozic a uznávanými výtvarnými teoretiky. Na vernisáži upřesnil důvody, které ho vedly k volbě konkrétních autorů.

 Zdůraznil také, že pojem rozhraní má v instalaci mnoho podob a zahrnuje kromě oblasti umění také přírodní vědy, architekturu a další obory. Z klasiků vyzdvihl Vojtěcha Preissiga, jehož tvorba prošla několika vývojovými etapami. Po počátečním ovlivnění středoevropským symbolismem a secesním ornamentem dospěl až k abstrakci. Preissig experimentoval také s přírodními materiály, na výstavě to dokumentuje například jeho kvaš s názvem Návrh tapety.

Od příkladu Preissiga, pohybujícího se na rozhraní dekoru a čisté abstrakce, se expozice ubírá k představení dalších progresivních umělců. Karel Teige, ocitající se na hranici mezi teorií a praktickým výtvarným projevem, je připomenut několika kolážemi z let 1938–1940. Výtvarníkem a teoretikem zároveň je také vystavující současný umělec Jiří Valoch, autor vizuální a konceptuální poezie, konceptuálních kreseb a fotografických konceptů.

Specifické protnutí dvou odlišných sfér lze najít u Vladislava Mirvalda. Umělec vystudoval deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu. Ve své tvorbě se pohybuje mezi řádem a uplatněním náhody. Jeho černobílá Nulová struktura připomínající Vasarelyho op-art se přiklání k naplnění jasně daného systému. Naopak dílo Struktura číslic (tuš na papíře) přiznává autorův výraznější čistě malířský projev.

Spojení poezie s výtvarnými pracemi je zastoupeno především Jiřím Kolářem (Román bez hrdiny, Slovolamy) a Ladislavem Novákem (La collection, Promenades Artistique). Kolář převáděl princip z psané poezie do poezie virtuální. Novák začínal jako surrealistický básník, později svoji představivost uplatnil ve vizuální tvorbě. Dalšími vystavujícími jsou proslulí autoři Běla Kolářová, Zdeněk Sýkora, Hugo Demartini, Milan Grygar, Vladimír Merta, jejichž rukopis je obecně dost známý. Jiří Machalický ovšem vybral díla, v nichž je téma rozhraní v jejich uměleckém záběru nejpatrnější. Velmi originálně se prezentuje například Dalibor Chatrný s tzv. manipulovanými fotografiemi, Karel Adamus zase interpretacemi autorského ručního papíru.

Svědectví červených rukou

Od Adély Matasové a Petra Krátkého je k vidění videoinstalace, od Radka Kratiny objekty, něžné kresby od Inge Koskové, která perem a tuší převedla na papír svoji představu o skladbě Leoše Janáčka Její pastorkyňa, od Pavla Rudolfa geometricky řešené akryly.

Koho zaujme malý hravý objekt Ladislava Jezbery, prozradí červené ruce. Dílko sestavené z plexiskla a hliníku je pohyblivé, dá se s ním hezky pohrát, stěží se však dá vyhnout červenému inkoustu, který objekt přitažlivě dekoruje. Dalšími umělci, kteří expozici obohatili mimo jiné o objekty z polystyrénu, akustickokinetickou instalaci, performance atd., jsou Petr Písařík, Jakub Roztočil, František Kowolowski, Tomáš Vaněk, Jan Šerých, Daniel Vlček a Tomáš Džadoň.

Expozice představuje nejrůznější typy výtvarné práce a širokou škálu netradičně zpracovaných nápadů, zejména od mladších umělců. Většina vystavujících je zastoupena několika díly, návštěvník si může udělat ucelenější představu o jejich tvorbě a zároveň sám hledat, kde je ono „rozhraní“. K výstavě vyšel přehledný katalog s mnoha fotografiemi a ve zdařilé grafické úpravě Martina Odehnala.