Umělec, který se nepřizpůsobil režimu. V Praze proběhně malá retrospektiva Miloslava Chlupáče

Miloslav Chlupáč se proslavil hlavně jako sochař, zúčastnil se mnoha sympozií u nás i v zahraničí, kde dostal příležitost projevit svou schopnost začlenit umění do krajiny. Byl členem známé tvůrčí skupiny Máj, stejně jako řada dalších výrazných osobností českého umění přelomu padesátých a šedesátých let. Opětovně vyučoval na letní salcburské sochařské akademii, kde mohl účastníkům předávat své bohaté zkušenosti i svůj vyhraněný pohled na sochařskou práci. V ní spolu s osobitostí uměleckého názoru zdůrazňoval i význam řemesla, které s ním úzce souvisí. Bez jeho dokonalého zvládnutí si neuměl svou tvorbu představit.

Má za sebou řadu realizací v různých zemích světa, jako je Rakousko, Francie nebo Mexiko. Jeho sochy je samozřejmě možné vidět i ve veřejném prostoru v České republice, například před pražským Museem Kampa. Byl však i pozoruhodný malíř, jak také dokládá jeho současná výstava Kresby, obrazy, sochy v pražské Galerii U Betlémské kaple.

Jde o menší výběr z celoživotního díla, který však svědčí o umělcově přirozeném a originálním vývoji. Již ve čtyřicátých letech došel ke svému typickému projevu. Tvůrčím způsobem tehdy rozvinul odkaz kubismu, ale navázal na něj velmi volně. Jeho malba má jasnou a přesnou skladbu, až sochařsky cítěnou stavbu objemů. Barevné akordy jsou spíš střídmé, citlivě odstupňované.

S ubíhajícím časem se jeho výraz příliš neměnil, ale přesto jsou rozlišitelná jednotlivá tvůrčí období. V raném období tedy vyšel, podobně jako řada jeho vrstevníků, z postupně prohlubované znalosti základních směrů prvních desetiletí dvacátého století, tedy z expresivní či fauvistické barevnosti, nezávislé na viděné skutečnosti, a zároveň z přísného kubistického způsobu ztvárnění prostorových vztahů. V šedesátých letech, jež tvoří další z vrcholů jeho tvorby, se tvary jeho kreseb, obrazů a především soch stále víc zjednodušovaly. Dostaly se až na samotnou hranici čisté abstrakce, kterou však nikdy nepřekročily. V posledním tvůrčím období získávaly jeho dříve střídmé obrazy někdy lehce romantické zabarvení. Projev Miloslava Chlupáče, který byl nejen výkonný umělec, ale také výtvarný teoretik, citlivě hodnotící současný vývoj, má tedy typické rysy naznačené v předešlých řádcích. Dnes má nesporně zajištěné důstojné místo v dějinách českého moderního umění a především v oblasti sochařství. Svými do daného prostředí citlivě umístěnými monumentálními realizacemi se nesmazatelně začlenil i do mezinárodních souvislostí.

Miloslav Chlupáč patřil k umělcům, kteří se nikdy nepřizpůsobili totalitnímu režimu, a tak měl po roce 1968 po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy situaci značně ztíženou a takřka nevystavoval a několik let nemohl jezdit do zahraničí. Po roce 1989 se mu naštěstí otevřely nové možnosti a ještě stihl se výrazněji prosadit u nás i na mezinárodní scéně. K výstavě vyšel katalog s poměrně obsáhlým a zasvěceným textem Jiřího Šetlíka, známého teoretika a historika českého moderního umění, jenž má rozsáhlé znalosti tvorby generace nastupující v poválečném období.